technologicka prestavka

Tak jsem se nakonec po necelych 3 mesicich stastneho cestovani vratil domu. Z Mexika se mi nechtelo ani za mak a nejradsi bych tam zustal jeste nejaky cas. Doma me totiz cekala (krome rodiny, na kterou jsem se moc tesil) kruta realita zivota v podobe 13 zkousek z minuleho semestru. 8 z nich musim udelat uz do 12. zari... no aspon to snad rychleji utece...

No, takze ted, misto abych si po prijezdu uzival rodiny, jidla, piva a jet-lagu tak studuju jako das na zkousky. Zitra - ve stredu mam prvni dve, tak hrr hrr na to...
Ze skutecnosti vyse uvedenych vyplyva jeste vyse uvedena technologicka prestavka tu na blogu... s pokracovanim z cestovani se vratim nekdy ve stredne vzdalene budoucnosti..

tak zatim ahoj :)

indianskym Mexikem II

... indiani jsou tu doma uz po tisice let a tady v pralesech je nikdo ani moc neobtezoval... takze porad nosi sve puvodni obleceni, chodi bosky a dodrzuji stare zvyky... takze clovek si prijde uplne jako v jinem svete (a taky je).. zivi se uz ale taky z turismu. Vetsinou se zivi vyrobou umeleckych predmetu a jejich prodejem. Jsou to ale nadherne veci a zejmena latky, deky a obleceni maji hodne krasne... z toho mnozstvi barev a vzoru uplne oci prechazeji... to se pak dobre nakupuji darky, jedna radost :)

Z pralesu jsme se uspesne vymotali a po dalsich nekolika hodinach v mikrobusku (trhli jsme rekord, jelo nas 23 v auticku o trochu mensim nez je ford transit) jsme celi rozlamani vystoupili u modromodrych jezirek vsech odstinu ukrytych v lesich mezi kopci. Prespali jsme primo na straznici narodniho parku a druhy den se v nich krasne pokoupali. To uz jsme byli od guatemaly co by autobusem dojel a jeste vecer jsme presli hranici. Ujal se nas jeden mistni typek, pomohl nam vymenit penize u smeliru pred zavorou a domluvil nam nocleh za 25 Quetzalu (ano, cte se to kecalu :) na osobu v jednom spinavem hotylku. To nam moc pomohlo, protoze pocatecni guatemalsky sok jsme diky nemu prekonali o neco snaze...

p.s. omlouvam se, ale uz nezvladam nahravat fotky, je to casove narocne a na mistnich pociacich dost obtizne... dozenu to na rajceti az se vratim, slibuju :)

indianskym Mexikem

Jen co jsme slezli ze sopek, vrhli jsme se hned na jih, do nejzajimavejsich statu Mexika. Nejdriv jsme se rozjeli rovnou k mori, ba primo oceanu pacifickemi. To jako odmenu za sportovni vykony a takyuz byl cas na rozehrati po chladnych nocich. Cesta samotna byla zazitkem, kdyz jsme 5 hodin projizdeli horami v neuveritelnych serpentinach se zavodnim ridicem ve starickem autobusu, ktery ale hnal rychlosti az neuveritelnou. Srazy pod nami nahanely trosku strach, obzvlast kdyz jsme minuli cerstve spadle auto... ale prezili jsme.
Dva dny jsme si uzivali slunicka, vln a koupani na pazi, kde jsme i stanovali. Nejlepsi casti bylo potapeni, kde se morsky zivot vyrovnal pestrosti mori na Kube a my se prohaneli hejny ryb, sledovali hady, rejnoky a moreny a nejvetsi prekvapeni byla velka morska zelva, ktera se na nas priplula podivat a krouzila blizoucko okolo nas.
Nocnim busem jsme se pak bez uhony presunuli do Tuxtly, hlavniho mesta statu Chiapas, kde nas velmi laskave ubytoval tatinek meho kamarada z Monterrey. Ten kamarad uz tam ale nebyl, musel zpatky do skoly, presto se o nas staral jako o vlastni. Zhledli jsme kanon Sumidero, coz je hluboko zarizla reka v zelenych horach a jeho svisle steny jsou az kilometr vysoke. Trosku jako norske fjordy, ale daleko zelenejsi. Pak jsme zustali jeste 3 dny, uzivali si toho, ze mame strechu nad hlavou a lezli po skalach.
Pak uz ale zase byl cas jet dal. Navstivili jsme pekne mestecko San Cristobal s indianskymi trhy, kde bylo tolik barev, chuti, vuni a lidi, ze nam z toho sla hlava kolem... Staty oaxaca a chiapas jsou totiz nejchudsi (a nejkrasnejsi) z celeho mexika a ziji tu prevazne indiani jeste s puvodnimi zvyky a tradicemi.
Pak uz nas cekala ale jedna z perel nasi vypravy, Mayske ruiny Palenque. Ukryte uprostred bujneho pralesa s ohromnymi stromy, papousky a opicemi se tyci majestatni pyramidy a dalsi stavby, ktere na prekrasnem miste postavili holyma rukama maysti indiani. I pres dostatek turistu ma cele misto uzasnou atmosferu dob davno minulych a clovek se na chvili citi skoro jako indian :)
Dalsi zastavkou byly destne pralesy, jedno z nejdivocejsich a nejzapadlejsich mist mexika hned u guatemalske hranice. Stanovali jsme na kraji pralesa a rano nas budil rev opic papousku a dalsi haveti. Byla to romantika jako blazen... koupali jsme se v pruzracnych rickach v pralese a potkavali mistni indiany...

...to be continued, dochazi cas :)

Mexicke vulkany

Jako prvni po DF jsme vylezli na sopku Nevado de Toluca. Vyrazili jsme vecer od vjezdu do parku a zaspali jsme u cesty v 3700 metrech. Byla zima, v noci okolo nuly. Dalsi den jsme jeste s bagly na zadech vyslapli do 4200 a tam zase zacampovali. Vyska uz byla znat, slapali jsme pomalinku a nahore uz nas bolela hlava. Pres noc jsme se ale s vyskou srovnali a druhy den uz bylo dobre. Rano jsme vyrazili na lehko na vrchol sopky - nejvyssi bod krateru a za necele 4 hodinky jsme tam vsichni i s holkama vylezli. Ty na tom nakonec byly nejlepe a nesly nam marodum (ja s koleny a Bosa s vyskovkou) veci. To uz jsme byli v 4660m.n.m a vsude okolo byly jen mraky. Sesli jsme zpaty do campu a protoze zacalo prset, utekli jsme z hory pryc. Dostopovali az do mesta a dalsimi dvema autobusy jeste ten vecer prejeli az k pyramidam u Cuernavacy a uzivali si sok z tepla a kysliku.

Po odpocinku na pyramidach a v krasnem meste Taxco jsme se priblizili dalsi vyzve - sopce Iztacchihuatl, spici sousedce Popocatepetlu. Na ten se ted nesmi, protoze je uz 10 let aktivni. Holky se rozhodly, ze nepolezou, tak jsme sli jen my sva s Bosou.Pujcili jsme si macky a cepiny, a prvni den vyrazili z 3900 do boudy ve 4700, uz na snehu. Tam jsme prespali spolu s hordou mexicanu a ve 4 rano jsme vyrazili na vrchol. Bolela nas hlava jako strep a byli jsme trosku malatni, ale na cerstvem vzduchu za mesicku jsme se brzo probrali. jako prvni nas totiz cekal vdvouhodinovy vystup zlabem ve sklonu asi 65 stupnu. Stoupali jsme pomalinku po par krocich a dychali jak parni lokomotiva na nadrazi v Dilli. Postupne se rozednilo do krasneho dne a my se za 5 hodin po hrebincich a mensich vrcholcich vyskrabali na vrchol ve vysce 5280m. Bylo jasne rano a vyhledy do okoli a hlavne na Popo byly nadherne. Jen jsme pak sli dolu trosku rychleji nez se ma a pekne nas rozbolela hlava. Dalsi noc naa boude pak byla pro me trosku utrpenim, kdyz se k bolesti hlavy dostavila i silna bolest prudusek (nasledek ranniho vybehu na vyhlidku o dva dny drive) a k tomu vsemu jeste mexicky prujmik. Nepral bych vam z treti prycny seskakovat dolu, drzet si pritom hlavu aby se nerozskocila a utikat z prudkeho svahu zadrepnout do snehove vanice. No, nicmene rana jsme se v prijemne teplote (0) stastne dockali a uz v pohode sesli dolu a setkali se s holkama. (ta cerna tecka na fotce jsem ja, odpocivajici unaveny pri navratu...)

S temi jsme po dvou dnech odpocinku vylezli na posledni kopec, sopku Malinche u Puebly. Nejdriv jsme dojeli do spatne vesnice, prespali u starosty, ten nas pak hodil do vesnice spravne ke starostovi jinemu. Tam jsme nechali bagly a vydali se zdolavat z 2500m kopec az do 4460m. Slapali jsme statecne, ale ve 4200m nas zastavilo pocasi, mraky, zima a blizici se bourka. Vratili jsme se upajdani zpatky do vesnice a na hlavnim namesti, na balkone radnice stravili dalsi (i kdyz neklidnou) noc. Takovy humbuk, bordel a mumraj a cinorody ruch jsme jeste nevideli.

Ted pro chvili skoncila akcni cast naseho cestovani a vrhame se na pamatky, pyramidy a oceany... o tom uz priste.

Mexico City (DF)

Dnes jsme zakoncili ctvrty a posledni den v hlavnim meste Mexika. Musim rici, ze me velmi mile prekvapilo. Podle toho, co se clovek dozvi z ruznych stran o temer 20 milionove metropoli proslule zejmena smogem, dopravnimi zacpami a asi nejvetsi kriminalitou na svete, jsem necekal buhvico. Historicke centrum je ale velmi pekne, ciste a upravene a ani v noci jsme se zde necitili ohrozeni. Horsi je spis prejit ulici z jedne strany na druhou. Je tu ale vsude tolik policajtu, kteri stoji por fungujicimi semafory a zurive piskaji a machaji rukami na auta, ze i to se da v klidu prezit. Jsou tu take krasne parky. Ten nejvetsi jsme navstivili a uzili si po prachu mesta trosku zelene. Prosli jsme muzeum historie mexika se vsemi poklady starych indianskych kultur a ac muzea nepatri mezi nase oblibene sporty, tohle se vsem moc libilo. Dnes jsme se konecne vypravili ony slavne pyramidy navstivit osobne. Hned 50km za DF je totiz Teotihuacan, jedny z nejvetsich ruin z pocatku naseho letopoctu. Pyramida slunce na fotce vlevo je dokonce 3. nejvetsi pyramida na svete. Misto je to moc krasne a kouzelne a clovek je tam hned indianum bliz. A to i diky tomu, ze jsme se na slunicku uz nefiltorvanem mexickym smogem pripalili pekne doruda. Romantiku trosku kazi vsudypritomni a doterni prodavaci suvenyru a davy turistu. To ale na takovych mistech uz ani jinak nejde..

Uz toho vseho ale mame dost, takze zitra se balime a vyrazime smerem na sopku Nevado de Toluca a pak jeste vylezeme na sousedku Popocatepetlu - Ixtla. Tesim se uz moc do hor a do prirody, pryc od aut, mest, lidi a hostelu.... tak zatim :)

Cuba

Tak jsem se prave vratil z Cuby. S Bosou jsme tam mesic jezdili na kole a vubec si to davali tim nejlepsim zpusobem. Prohlidli jsme si krasnou Havanu, 4 dny jsme polezli na krasnych vapencovych mogotech ve Vinales a pak na kolech dojeli obhlednout Varadero. Nejvetsi stredisko Kuby nas ale moc nenadchlo, i kdyz na jeho skvostnych plazich jsme si pekne odpocinuli. Prejeli jsme busem na jih ostrova do Santiago de Cuba. Prohledli si dalsi krasne mesto, uzili trosku kultury, ucili se salsu a popijeli s mistnimi obyvateli. Pak uz jsme jeli zase kolmo po krasnem pobrezi a pres hory a plaze, okolo nekonecnych bananovych plantazi, mangovych sadu, kavovniku, kakaovniku, kokosu a dalsich neuveritelnych rostlin, stejne jako i niklovych dolu a neuveritelne smrdicich tovaren az do mesta Holguin. Po 3 dny jsme se neuspesne zkouseli dostat na mistnimi vlaky, v tom jejich systemu a zmatenych informacich aby se Fidel vyznal. Nakonec jsme zase busem prejeli do Havany a jeste se jeli zapotapet. Kousek od hlavniho mesta je totiz krasne (a uplne prazdne) pobrezi, kde se da nadherne potapet, s neuveritelnym mnozstvim barevnych rybek a ryb, koralu, sasanek, chobotnic a platyzu...
Poznali jsme mistni vstricne a zvedave lidi, povidali s nimi o zivote, fidelovi a vubec, u nekterych jsme prespali, s nekterymi pojedli a nektere podarovali nekterymi z nasich veci. Byl to silny zazitek socialismu se vsemi jeho dusledky. Zase si budeme o kousek vic vazit toho, co mame a co vsechno muzeme.
Sporadali jsme takove mnozstvi manga, bananu, ananasu a kokosu jako se nam nepovedlo v celem nasem zivote. Zili jsme si dobre a povedlo se nam temer nezhubnout :) Nakonec jsme prodali nase fidelocipedy a s Kubu se rozloucili.

ted uz jsme zpatky v Mexiku a chystame se na dalsi mesic a pul cestovani, ale ted uz s batuzky na zadech. Fotky sice asi az do zari nebudou, ale kdyz bude trosku casu a internetu, tak se rozepisu trosku vic.

Zdravi vas vsechny opaleny Yarda, mejte se krasne a uzivejte leta!!!

pro zmenu troska kultury

boomp3.com

Kveten se zatim nese ve znameni dobrych zprav. Nejdriv jsem konecne zahodil berle. Chvilku jsem to rozkulhaval, ale ted uz chodim primo ukazkove. Dalsi prijemna udalost byl konec skoly. Podarilo se mi odevzdat vsechny projekty celkem bez obtizi a najednou bylo po vsem. Mohl jsem se aspon vrhnout na ukoly prazske, ktere se uz na me dlouho tesily... Trosku bojuju, ale musim zamakat, nez odjedu na Kubu, musi byt vsecko hotovo!

Ted uz ale k te kulture... Uz dva mesice jsem mel koupene listky na koncert Mana(1.foto), coz je uplne nejslavnejsi mexicka kapela ktera se mi hodne libi. Arena v Monterrey byla uplne nacpana a koncert byl vyborny. Hulakal jsem pisnicky spolu se vsemi fanynkami... akorat ty hystericke vykriky mi tak nejdou :)...

Ani ne za tyden mel v La Huastece (tam kde porad lezeme) koncert Moby. Listky byly trosku drahe a protoze jsem kluk chytry, vymyslel jsem to jinak. Vytahl jsem Chris a Andreu na Viu Ferratu, ktera vede primo nad mistem, kde probihal koncert (2.foto). Zaveseni nejakych 300m nad podiem jsme vychutnavali Mobyho na cerstvem vzduchu. Spolu s vyhledem na nocni Monterrey a mesicem nad nami to bylo primo dokonale, romantika ze by se dala prehazovat vidlema...

Dukazem toho, ze me Buh ma rad je, ze po dalsich par dnech se mi donesla zprava, ze v Saltillu (asi hodinku busem) bude hrat Jarabe de palo (3.foto). To je moje dalsi nejoblibenejsi spanelska kapela a prave na koncerte Mana jsem vyzyval bozstva, ze k dokonalosti uz chybi jen Jarabe de palo. Prekvapeni bylo o to vetsi, ze to je kapela spanelska a navic hrali zadarmo na namesti. Vyrazili jsme tedy na vylet opet s Berenice a koncert si uzili pekne z prvni rady. Diky :)

Fotky z techto a dalsich udalosti dni minulych uz jsou na rajceti

...takze tak se tu mam ja... ale jak se mate vy??? nestydte se a piste ;)

rally

boomp3.com
Minuly vikend jsem naposledy behal o berlich. Klub montanismo zrovna poradal rally - outdoorovou soutez v horach pro tymy. Museli prekonavat jeskyne, kopce, slanovat, jumarovat (opak slanovani) a resit ruzna hadanky a otazky. A protoze poradatelu neni nikdy dost, sel jsem i ja. Base camp byl v horach kousek za Monterrey v jedne z jeskyni, kde se i spalo. Vyslap do 1900m mezi kameny a sutovisti byl technicky dost narocny, ale s botickou a berlemi jsem to nakonec za necele 3 hodiny zvladnul. Je pravda, ze od te doby uz mam povest totalniho extremniho blazna... no nevim, me se nezda...

Noha ale byla dobra, ani nenatekla nic, takze radost... proto jsem vyrazil jeste to odpoledne s ostatnimi do jeskyni zajistit cestu a lana na rally, ted uz bez berli. Prolezali a splhali jsme krasnymi jeskynemi a starymi doly plnymi kalcitovych krystalu az jsme z niceho nic vylezli na ulne druhe strane hory. Docela prakvapeni :) Dalsi prislo, kdyz mi rekli,ze do jeskyne, kterou se budeme vracet je treba sesplhat po svahu hory o sklonu 60˚ a vice, kde neni vubec zadna cesta, jen kameni a kaktusy. Za hodinu jsme to ale zvladli bez ztrat na zivotech a dalsi jeskyni jsme se skrz horu zase vratili do base campu. Je to skoro nepredstavitelne, ty kopce jsou prospikovane doly a jeskynemi jako emental.

Horsi nez my to meli zavodnici, ti vyrazili na vystup v pul desate vecer uz za deste a do jeskyne prisli o pul druhe rano uplne durch, vcetne spacaku. Svlikli jsme co jsme meli sucheho na sobe, aby aspon nezmrzli uplne... ale myslim, ze vetsina vubec nespala. Rano lilo dal, ale jenom par slabsich se rozhodlo vratit. Celkem skoro 20 lidi ve 4 tymech odvazne vyrazilo prekonavat nastrahy rally, ktera nebyla vubec jednoducha a trvala skoro 7 hodin. A to ji jeste zkratili o tu cast, kde jsme lezli dolu, protoze to uz by bylo o zivot.

Doslo bouhuzel i k jednomu urazu. Jedna holcina se pri slanovani v jeskyni lekla, kdyz se lano preskocilo pres kamen a pustila se. Jak padala, tak se misto lana pod osmou chytila lana pred sebou. Zachranil ji kluk, co ji jistil ze spodu protoze se povesil na lano a tim jeji pad zastavil. Jenze mezitim sjela nejake 4 metry a jak se krecovite drzela toho lana, spalila si dlane a prsty az na maso. Kuze byla pryc uplne a v prstech mela vypalene drazky od lana. Osetroval jsem ji v jeskyni a bolelo me to uplne za ni, kdyz jsem ji je cistil od prachu a hliny. Odvedli ji hned na cerveny kriz a pokud vim, tak uz je v pohode.

Sestup za deste byl hodne zajimavy, vsecko priserne klouzalo a berle uz byly k nicemu. Takze jsem vetsinou sel pekne 4x4, jako pavouk. Dole jsme byli vsichni radi, ze jsme radi a nebyl jsem urcite jediny, ktery na pondeli spal vic jak 12 hodin jako zabity.

mexikem o berlich

boomp3.com

Jak asi vite, akcni radius meho barevneho mexickeho zivota se se zranenim vyrazne omezil. Misto lezeni a skakani, ktere jsem si tak oblibil, se stalo sedou realitom mych dni sezeni s nohou nahore. Nic pro mne... Spolu s tim se pripomely vsechny resty a ukoly ze skol tady i v Praze... Ty se predtim z nadhledu ze skal zdaly mene podstatne. Zacal jsem tedy na nich trosku pracovat, ale jen velmi neochotne.
Do skoly jsem prvnich 14 dni po uraze chodil o berlich, coz se ukazalo jako dobry trenink. Do hodiny jsem vzdycky dorazil uplne splaveny... Pak uz jsem se ale vratil ke svemu kolu a s berlemi privazanymi k ramu je muj zivot hned jednoudussi.

Minulou sobotu me aspon vytahli kluci z le parkouru do baru. Bylo to venku na terase a dobre hrali, jen tam byla spoousta lidi. Docela sranda motat se tam s berlema. Zachranil me jeden kamarad, ktery mi delal sanitku. Vzdycky rozrazel dav prede mnou s hlasitym uuiiuuuiiiuuiiiuuu.. bavili jsme se naramne. Kdyz jsme pak sli domu, houkala na me nejaka krasavice z kolemjedouciho taxiku uuiiiuuiiuu.. asi taky sanitka ;)

Na nasi lezecke stene probehla soutez v lezeni. Sel jsem aspon fotit, kdyz uz nemuzu lozit. Po lane jsem se vysplhal nahoru na stenu a zaveseny u stropu jsem fotil. K memu prekvapeni jsem pak pristi tyden ve skolnim casopise mel fotku pres pul stranky, jak tam fotim. To nejlepsi ale prislo kdyz se mi pres facebook ozvala jedna holcina, ze me videla v tech novinach, nasla si me a ze se ji libi fotky. a tak... a na dukaz mi poslala jednu svoji v plavkach u vodopadu :D (pro zajemce u me k nahlednuti)

V sobotu jsme zase s bandou z parkouru vyrazili na paintball. Jeste s jednim klukem co taky pajda jsme zaujali pozice ostrelovacu a pekne jsme vsechny kropili ze zalohy. Tento vikend zrovna po dvou mesicich prselo (zato ale 3 dny v kuse), takze to melo spravnou blativou atmosferu... ja z toho vysel jeste celkem dobre, ale kluci co behali a klouzali skoncili jako barevne blative koule.

Sliboval jsem minule, ze nafotim zelvy, ale nestalo se tak. Trosku jsem na ne zanevrel po te, co se jedna zelva ubytovala v mem pokoji. Porad se to nekam snazi vyskrabat a schovava se, kde byste to necekali. To ale zase tak nevadi, byl jsem rad, ze mam spolecnost. Nase pratelstvi skoncilo ve chvili, kdy zacaly zelve strevni potize. Bohuzel pro zelvu nastala okamzita deportace na terasu a bohuzel pro me generalni uklid (a hlavne pod posteli). Tuto neveselou kapitolu bych zakoncil poznatkem, ze koste i mop jsou vlastne jenom prevlecene berle :P
p.s. misto zelev jsem pak sel radsi fotit lekniny v jezirku na campusu, ty aspon voni...

Trosku radosti na zaver - v pondeli uz jsem byl zase lozit! Po 4 tydnech nuceneho odpocinku uz mi to radne chybelo, ale skutecnost byla jeste lepsi :) Sice jsem lozil jenom o trech, s jednou lezeckou, ale radosti byl kopec... I'm back!!!

fotky jsou na rajceti

o noze, fotkach, atelieru a zelvach

boomp3.com
Dneska tomu uplynuly presne dva tydny, co jsem si slapl na svoji vlastni nozicku. Uz je to ale dobre, neplacu a noha neboli. Byli jsme u hodneho (a draheho) pana doktora. Ten rikal, ze je to dobre, ze se to lepsi a ze za 14 dni uz budu zase moct skakat pres kaluze. Taky mi vytahl stychy a chce me videt znovu. To uz se ale nestane, je treba zacit setrit :)

Minuly tyden probehla vystava klubu Montanismo, kde jsem az donedavna vesele lezl, splhal a slanoval. Vybrali a vytiskli i par mych fotek. K memu prekvapeni v plne jejich 10MB velikosti, takze to byly plachty 1m x 1,36m. Nikdy jsem nevidel svoje fotky vyvolane takhle velke, docela zazitek. Na obrazku jsem s fotkami v plne polni i s berlemi. (kliknutim se da zvetsit)

Minule pondeli jsem z mailu od profesora zjistil, ze ve ctvrtek uz je prezentace a odevzdavka ataku. Sice uz na tom makame od pulky unora, ale presto me zastihnul nepripraveneho, s projektem jeste v plenkach, bez pudorysu a tak. Toz nedalo se nic delat, zasednul jsem za stul a zacal tvorit. Verte neverte, ve ctvrtek byl hotovy a vytisknuty cely projekt i s modelem (a v kvalite prekvapive prevysujici vetsinu ostatnich praci). Na oslavu uspechu jsem v patek zaspal celou spanelstinu a vecer zasel na oslavu narozenin jednoho kamarada.

Posledni novinkou je, ze se po dlouhem zimnim spanku probudily obe nase zelvy. Hned je v byte veseleji, porad to nekde beha a mota se vam pod berle. Vice podrobnosti ale az v zelvim specialu pozdeji tento tyden :)

tak... a mam po zizalkach

Prihodilo se to v pondeli na treninku le parkouru. Skakal jsem "gainer" - takove salto vzad odrazem z jedne nohy - a pri pristani jsem si prislapnul prsty leve nohy pod sebe a celou svoji vahou na ne dopadnul. Vysledek byl neradostny. Palec se ohnul tak, ze prasknul az na kost... ale nastesti se nezlomil. Tomu se ale nevyhnul prstenicek, ktery se pri tom i s malickem vykloubil. Vratil jsem je zpet na sve misto a kamarad Alan me vezl do nemocnice.
V te prvni mi jen udelali rentgen a klasicky napodruhe jsme dorazili do te spravne nemocnice. Po hodince cekani mi palec vycistili a sesili, rekli ze kost je dobra a ze sroste. Zkasli me o 10 000 pesos a poslali me domu bez sadry a bez berli. Holt Mexiko. Prvni tri dny jsem do skoly jezdil na kole a po skole skakal po jeden, nez mi Alan pujcil jeho berle. Ten kluk me zachranil, ted uz zase skacu pres kaluze :) (i kdyz vlastne dneska jsem na jedne uklouznul a na tu bolavou nohu dopadl... doufam, ze to nejak v pohode prezila)

udelal jsem z toho celeho video, ale chtel bych varovat, ze nektere zabery z nemocnice nejsou uplne nejhezci...

na zaver, jak se rika v Mexiku - cuiden se - opatrujte se, at nedopadnete jako ja ;)

Mexiko 2008 - roadtrip zaver

boomp3.com

Pote, co se borec definitivne ztratil jsme s pomoci asi 10m² map jsme az neuveritelne hladce proklickovali sestimilionovou Guadalajarou a pokracovali na sever k Zacatecas, uz smerem domu. Ve 2 hodiny rano jsme tedy jeli po neplacene = "nebezpecne" silnici hledajice misto na prespani. Tezko bychom mohli porusit vice bezpectnostnich doporuceni z pruvodcu po Mexiku. Kdyz uz se nam to asi hodinu nedarilo, zastavili jsme u non-stop hospody v jedne bezejmenne vesnici a dohodli se s holcinou za barem, ze prespime u nich na parkovisti.
Holkam jsme ustlali v bezpeci auta a my s Plodou vyzbrojeni zahrivacimi polstarky ulehli po jeho boku. To ovsem az po tom, co odjel jeden Mexikanec ozraly jak Dan, co nas asi pul hodiny ocumoval. Doslo to tak daleko, ze jsem na nej trosku vyjel co jako chce... nacez cosi zabrucel a jeste s drinkem v ruce sedl do auta, ze odjede. Nastartoval asi naposeste, napodesate zaradil, pak nacouval do znacky a konecne se zhasnutymi svetly odjel. Rano jsme ho pak nasli jak vyspava zaparkovany v prikopu.

Dalsi kulturni zastavkou na nasi pestre vyprave byly indianske ruiny La Quemada. Jak uz se stalo zvykem, nasli jsme je az napodruhe. Napoprve jsme dojeli do kouzelne indianske vesnicky z veprovicovych cihel, kde koncil asfalt a pravdepodobne i civilizace jak ji zname. Byla sobota a cela vesnice byla venku. Koukali na nas texasky korab jak na zjeveni a my na ne koukali stejne. Vsude se prohanely deti s kybliky, osli a vubec ruzna zvirata. Kdyz nam doslo, ze jedeme spatne, tak jsme se pomalu vraceli vesnici nazpatek. To uz se deti osmelily a my pochopili, ze zrovna vrcholi sezona v kyblikovane. Smyslem hry je posplichat kohokoli vodou z vaseho kyble a sam ujit podobnemu osudu. Hraje horni konec vesnice proti dolnimu, vsichni proti vsem.. a nakonec vsichni proti nam. Prvni sprska na sebe nedala dlouho cekat a za chvili se na nas valila voda odevsad... deti si nas nadbihaly, vetsi nas kropily ze strech a nakonec nas polili i z protijedouciho nakladaku... Vyjeli jsme z vesnice rozchechtani a s cerstve umytym autem :)

La Quemada neni v mexickem meritku nijak vyznamna, ale protoze to byly moje prvni indianske ruiny, moc se mi libila. Bylo to kdysi vyznamne mistni kulturni centrum propojene s mmnoha dalsimi po celem mexiku. Po te co vyhorelo jej opustili. Podle toho se jmenuje La Quemada - "Spalena". Stravili jsme zde cele odpoledne a navecer vyrazili do Zacatecas. To je v peci UNESCO a nejvyrazneji se to projevuje tim, ze je zakazano mit v ulicich jakekoli barevne poutace a reklamy. Vse je napsano pouze cernou barvou na omitce. Pusobi to velmi hezky a obzvlaste v Mexiku je to velky nezvyk, protoze tady na vas barevne reklamy a poutace krici ze vsech stran a zdi, na kterych nenechaji kousek zdiva volny.
Ten vikend v Zacatecas zrovna probihal kulturni festival, takze jsme se mestem prodirali spolu s neuveritelnymi davy lidi. Na kazdem rohu vyhravala jina kapela a vsude byly stanky se sladkostmi a vubec roztodivnymi vecmi k jidlu.
V informacnim centru nam rekli, ze se da v pohode prespat v kopcich za mestem. Tato jejich trestuhodna neznalost prostredi vedla k sueverene nejhorsi noci cele vypravy. Hodinu jsme marne hledali misto mezi strepy, nebot kazdou vypitou lahev je zrejme treba radne zneskodnit a vsude, kde se da parkovat, je to sklem primo posete. Nakonec jsme zvolili jednu odbocku od silnice v kopcich. Byla tam i kaplicka, coz jsme brali jako dobre znameni. Holky zase spaly v aute a my s Plodou ve stanu venku. Pocity jsme z toho nemeli nejlepsi, ale co se dalo delat. Celou atmosferu dokresloval Ploda, jehoz travici system si zrovna vyrizoval ucty s mexickou stravou (byly to tusim fazole). Spal jsem neklidne s hlavou venku ze stanu, kdyz me asi o pul treti rano probudilo jak nekdo hulaka a busi na tropiko. A je to tady, myslel jsem si. Ale byli to nastesti policajti. Nekdo jim pry nahlasil, ze tu spime, tak nam prijeli rict, ze jsme blazni spat na tak nebezpecnem miste plnem narkomanu a ozralu. Dali nam na sebe cislo a rekli, ze nas v noci budou kontrolovat. Tim bylo po spanku, aspon pro me. Signal neni, takze cisla jsou nam na nic, navic Katha prohlasila, ze v mexiku se zkorumpovane policii neda verit ... Pri kazdem zvuku jsem vyskakoval ze stanu jak certik z krabicky. Celou noc neco. Jednou skutecne projeli policajti, par jinych aut a nakonec jeste par koni...
Rano jsme byli radi ze jsme prezili a ze je to za nami. Prohlidili jsme si jeste jednou Zacatecas za dne a pak uz vyrazili definitivne domu...

souvisejici odkazy:
fotky na rajceti
ploduv blog
markety blog

Mexiko 2008 - roadtrip pokracovani

boomp3.com

Na zacatek pisnicku, aby se vam lepe cetlo :)

Po zazitcich v Guadalajare jsme vyrazili na vychod na plaze Pacifiku. Sayulita do ktere jsme mirili byla celkem vyrazne oblozena lidmi... tak jsme hledali dal a hned o kousek vedle jsme nasli San Francisco, male mestecko s krasnou plazi, kde se mohlo kempovat, coz jsme na pristi 2 dny vyuzili. Nemelo to chybu, louskali jsme kokosove orechy, valeli jsme se na plazi, vlny s nami smykaly (byly silne, nedalo se dostat dal jak 15 metru od brehu) a byla pohoda. Akorat mi v noci z pred stanu ukradli moje oblibene sandalky. Nekdo holt tu zkusenost udelat musi, tak pokud nekdy pojedete do mexika, hlidejte si botky
Potom prisel cas jet dal, ale Alex, kamaradka Markety chtela za kazdou cenu zustat. Tak jsme se s ni i s Marketou se slzou v oku rozloucili a dal pokracovali zase uz jen ve ctyrech.
Jeli jsme dal na jih. Cesta se klikatila podle pobrezi, az nas ohromne cedule nalakala na silnici na plaz. Na mape tam bylo vyznacene mesto a letiste. Trosku nas zarazilo, ze tech 10km silnice vypadalo jako by tu uz spoustu let nikdo nejel. Priroda ji pohltila teme uplne, zbyval jen uzky
pruh uprostred. Pak jsme jeli
kolem davno opustenych sadu a podezrela skupinka snedych mexicanu s macetami cely ten obraz dokreslila. Nakonec jsme dojeli na opustenou a bohem zapomenutou plaz, kde nebylo vubec nic, jen na pobrezi se v klidu rozpadaly budovy hotelu a domu, pomalu pohlcovany divokou dzungli. Zvlastni pocit, jako kdybyste nasli silnici do mista, ktere normalne ani neexistuje. Pozdeji jsme zjistili, ze dal na plazi u utesu stanuji a v chysich z palmoveho listi bydli nekolik mexickych rodin, ale jejich pritomnost nam pocit bezpeci neprinesla... Prozkoumavali jsme pobrezi a Ploda se nechal hned dvakrat splachnot vlnami, to asi aby okostoval vodu... pry byla slana ;) Utaborili jsme se nakonec uprostred te osamele plaze... no romantika by se dala krajet.

Dalsim cilem byl Volcan Nevado de Colima. Hned napodruhe (uz zase!) jsme trefili spravnou cestu a po hodine splhani se do neskutecneho kopce po sterkove ceste jsme dorazili k branam parku. Tam nikdo nebyl, tak jsme tise projeli... ale kluci rangeri nas dohonili a s usmevem nas pozadali, jestli bychom se laskave neregistrovali a nezaplatili. Zadny problem.. to jsme koukali.
Prespali jsme v sedle ve 3500m.n.m. a bylo to znat. Pri staveni stanu jsme se hned zadychali a Ploda sel spat dokonce bez vecere, tak bylo mu mizerne. V noci zimicka, voda co jsme nechali venku nam zmrzla a my mrzli taky... ale prezili jsme to, rano se rozehrali u ohne a vyrazili vzhuru na vrchol. Po hodine supeni jsme dorazili na seizmologickou stanici, kde monitoruji sousedni aktivni Volcan de Fuego. Pozadali jsme o povoleni na vystup na sopku, ale to nam zamitli. Pry se tam ted nesmi kvuli tomu aktivnimu vulkanu. Na chvilku jsme posmutneli, ze to cele trmaceni bylo zbytecne... ale pak jsme si vzpomneli ze jsme v Mexicu... v zemi, kde kdyz se neco nesmi, tak to nikoho nezajima a delaji to vsichni :) Dalsi hodinu a pul jsme stoupali suti a prachem... a nakonec jsme radne zadychani a stastni stanuli vsichni na vrcholu.
Vecer jsme sjeli k nejvetsimu mexickemu jezeru Lago de Chapala, ze tam nekde zaspime. To se ale ukazalo jako mylny predpoklad, vsude same hotely a domy. Dohodl jsem se s majitelkou restaurace, kde jsme vecereli, ze muzeme prespat u nich na placku na parkovani. Trumfla me ovsem Heather, ktera se zakecala s chlapikem u vedlejsiho stolu a ten nas pozval k sobe domu, do Guadalajary, at tam prespime... S vidinou teple sprchy jsme se vudali v aute za nim.
Byla to odtud asi hodina jizdy a prestoze (nebo protoze) predtim vydatne pil, jel jako blazen a meli jsme co delat abychom se ho na dalnici udrzeli. Pak jsme najednou v rychlem pruhu vleteli do jamy jak na slony, ze jsme tam malem nechali kolo. Za ni borec zastavil a my s nim. Vymetl tu diru taky a bouchnul rafek i kolo, my nastesti nic. Stalo se to spouste lidem, auta staly vsude po krajnici a odtahovka mela zne. Tak jsme na benzince menili kolo a on pak jeste jel pomoct kamaradovi, kteremu se prihodilo to same... Tak jsme na nej cekali jeste hodinu a kdyz uz jsme chteli odjet, bo bylo po pulnoci, tak se objevil, ze jedeme. Dozvedeli jsme se potom, ze ta dira tam jeste pred tydnem nebyla, ze ji udelali ti od odtahovky, aby meli kseft... holt Mexiko.
Akorat borec jel jako blazen dal a v Guadalajarev provozu sjel z dalnice, aniz bychom ho videli. Tak jsme tam zustali v 1 rano ztraceni a bez ubytovani...

Semana Santa Roadtrip

Vim, ze mi to trosku trva s temi fotkami a zazitky z cestovani minuly tyden, ale pracuju na tom usilovne. Zatim aspon jedno video ktere mi zabralo pulku noci a pulku rana... potvora. Enjoy :-)

konecne Mexicooo

Je to tady, prvni cestovani!! Ploda dojel z Texasu a dokonce me i nasel v Monterrey. V patek jsme prejeli do Guadalajary, kde jsme se po mensim hledani shledali s Marketou. Radost byla velika, tak to se muselo oslavit. Vlastne od te doby slavime porad.
Marketa nas protahla po meste a ja konecne videl trosku kultury a neco jineho z Mexica nez je nehezke Monterrey. Nejnadsenejsi je ovsem Ploda, protoze v Texasu mezi kovboji je kultura slovo temer az hanlive, tak tady jasa uplne nad vsim, nasel kulturu dokonce i na sloupech vysokeho napeti...
V sobotu vecer jsme okusili nocniho zivota Guadalajary a to rovnou v jednom z nejvetsich gay klubu tady. To teda byl napad holek, nam klukum se moc nechtelo... ale byla legrace, to se musi nechat.
V nedeli nadesel okamzik dlouho ocekavany... vypravili jsme se do Tequily. Nasli jsme ji teda hned na druhy pokus, ale stalo to za to. Je to kouzelne mestecko mezi lany agave, kde se vam devitileti caparti snazi prodat tequilu na kazdem rohu. Prohlidli jsme si nejvetsi tovarnu Jose Cuervo a vydatne vyuzili moznosti ochutnavek. Proto cestou zpatky ridila Katha a my aspon meli na zadnich sedackach slusny mejdan... ani nam nevadily ty vecne zacpy..
Dneska jsme si privstali a za ranniho kuropeni vyrazime vstric Pacifiku, okusit plazi, vln, slunicka, surfingu a dalsich radosti. jupiiii

Semana Santa

boomp3.com

Pristi tyden jsou prazdniny, jupiiii :) Semana Santa je obdoba americkeho spring breaku, tedy tyden volna na jare, kdy se vsichni studenti seberou a jedou se vyvalit (a opijet) na plaz, pouze ti mene akcni se jedou najist domu.

To by neslo, aby nasinec nevyuzil takovou sanci k cestovani. Plany uzraly na posledni chvili, ale o to budou zajimavejsi :) Ve svem kocare prijede Ploda az z dalekeho Texasu, v Monterrey nabere me, moji spolubydlici Kathu a jeste Heather, kamaradku americanku z lezeni. Spolecne se pak vypravime za Marketou do Guadalajary. To uz napovida pisnicka na zacatku (jsou to Mariachi, mexicka lidova hudba)
Dalsi plany nejsou jeste moc propracovane. Nejdriv si prohlidneme mesto a okoli. Spat budeme vsichni u Markety, tak to bude urcite veselo. Na krasne pacificke plaze to neni daleko, tak tomu urcite neodolame. Cestou jakoby nahodou lezi mesto Tequilla (hadejte co se tam vyrabi - kdo prvni spravne odpovi do komentaru, ma u me po navratu panaka). Tak snad konecne zjistime jak je to s temi cervy a tak vubec. Zajimalo by me, jestli je tam bodyshot tak popularni jako u nas :)
Dalsi program cesty naplanujeme az cestou, nebot k Markete to bude nejakych 8 hodin jizdy.

No co vam budu povidat, tesim se jako malej Yarda. Pocasi hlasi kolem 30° takze by to melo byt luxusni. Drzte nam palce at je vsechno na pohodu. Mejte se krasne :)

Video z Ferraty

kratky zaznam z toho, jak jsme se noci proslanovavali zpatky na pevnou zem :)
pro jistotu pridavam titulky:

Sam: "Prvni slaneni po tom co jsme sjeli kladku... bylo to... husteee."
Mtanous: "Prvni slaneni.."
Sam: "Jak se ti to libi Jardo?"
Mtanous: "Natacis to na video?"
Sam: "Jo"
Mtanous: "Aaa, panacek nataci video.."
Sam: "Video, video.."
Mtanous: "A jsi si jisty, ze natacis video?"
...hromadne mumlani video bla bla video :)

de todo un poco

Aneb od vseho trochu z udalosti minuleho tydne. Zacnu minulym patkem. To jsem se vypravil ted uz jako zkuseny pruvodce zase na Ferratu. Tentokrat jsme sli 3 s tou zmenou, ze jsme dolu neslanovali, ale vyuzili jsme ocelovych lan natazenych mezi skalami a sjeli na kladce. Bylo to trosku o strach, protoze jsme meli jen jednu kladku a nevedeli jsme jak je to daleko na druhou stranu, protoze kdyz jsme zacali, byla uz vsude mexicka tma. Neohrozene jsem se vydal vstric temnote a hlubinam... na vazany na 3 svazana 70m lana.
Nakonec to bylo 200m a lana tesne vystacily. Viset v noci na kladce nad udolim mezi dvema skalama byl docela zazitek. Sam, posledni z nas musel pak sbalit vsechny 3 lana a navesit je na sebe. To byla jizda, zatim co my co tahli lano museli radny kus ke konci ruckovat, Sam to cele prosvistel za ani ne pul minuty - to je on na fotce. Pak nas jeste ale v neznamem terenu cekalo nekolikero slanovani, prechody a dalsi kladky, takze kdyz jsme se ve 2 rano vratili po 9 hodinach k autum, byli jsme radi, ze jsme radi. Ovsem jen nez jsme zjistili, ze nejaky pinche pendecho rozbil okynko. Nastesti ale nic nevzali, takze jsme nakonec preci jen radi byli :)

V sobotu jsem se na lezeni rozhodl trosku zafotit, tak jsem se povesil na skalu a zezhora fotil vse co lezlo. Nakonec jsem sel taky lozit a nakonec jsem se vybal asi ze vsech mych lezeni nejvic, protoze zase jednou byly expresky daleko od sebe a mezi nimi 4 tezke kroky. Nakonec jsem musel oblezt na skale vyrasivsi kaktus, ale pritom byt k te skale prilepeny, abych nespadnul... No vyridil me pekne, vypadal jsem jak po souboji s medvedem a vecer jsem si tahal trny... ALE! vyhral jsem ja a nespadnul jsem :-D Takhle me nic netusiciho zachytil Carlos, kdyz jsem zive popisoval svuj zapas s prirodou...

V tydnu uz jsem pak zase akorat dohanel skolu, lezl na stene a skakal po parcich od rana do vecera, coz je uz vicemene klasika.
Fotky z toho vseho uz visi na rajceti.

Potrero Chico podruhe

O vikendu jsme jeli na oba dny na skaly do Potrera Chica. Je to parada, ze takove krasne misto mame tak blizko, neco pres hodinku autem. Potkal jsem tam totiz kanadany, kteri jeli dva dny, 3800km az z Ontaria, aby si tu 6 dni zalezli a pak zase jeli zpatky. Taky se to tam hemzi amikama (gringos), kteri pres leto pracuji ve statech a na zimu se stahnou sem, lezou a uzivaji si... Taky bych si dal libit takovy zivot.

My jsme v sobotu lezli vicedelkove cesty. Ve trech - to je zabava, protoze jeden leze a dva muzou povidat a delat si z nej srandu (a hazet na nej vetve a kaminky :) Navic jsou z delsich cest krasne vyhledy.
Julio jako koordinator klidne nechal dole celou bandu lozit 3 hodiny bez dozoru :) V nedeli jsme se s Juliem hecli a tak jsme nakonec vylezli dve 7b a na zaver 7a... a byli jsme uplne mrtvi.
Organizace typu ...rano zjistim ze nemam co snidat a tak jedu do mesta neco si koupit, a to jsem tam byl naposled vecer na veceri... uz me neprekvapuje. Proste cekam az se vsichni seberou. V nedeli jsme z campu odchazeli ve 12... holt mexicani

V tydnu jsem se snazil odpocinout si po vikendu, ale stredecni fiesta to zase trosku narusila. Vyrazil jsem hned po lezeni, o pul dvanacte. Na prefieste u norek jsem potkal mezi jinymi zase sveho "znameho" Mathiase (nemce, vsak vy vite). Hrozne se staral jestli jsem v pohode a tak po tom co mi minule rekl... Toz jsem ho ujistoval, ze jo, poho.. To jsem ale asi nemel, protoze pozdeji v klubu se snazil se mnou tancovat. Delal jsem ze ho nevidim a radsi jsem tancoval s holkama. Tak me aspon v jednom nestrezenem okamziku chytil za zadek... no super.. uz to ale neresim... Potkal jsem se ale konecne s jednou spoluzackou ze spanestiny... a je to nejsympatictejsi gringa co jsem zatim potkal a tancili jsme az do 5 :)

Pomooooc musim rychle koncit, co cert nechtel, prisel Mathias a chce si povidat... nastesti mi za chvilku zacina le parkour, takze hasta luegoooo.

Videa z minuleho vikendu

Jak jsem lezl Spidermana v Huastece.

Svetlo na konci jeskyne aneb dal uz cesta nevede...

Via Ferrata

Kdyz jsem zjistil, ze v Huastece hned za Mty je i ferrata, hned jsem zacal shanet kdy, jak a s kym bych se tam mohl podivat.

Ten cas nadesel v patek odpoledne. S Christopherem z lezeni jsme za dve hodiny a kousek vylezli na Cerro de Idnependencia abychom se pokochali rozhledem na Mty.

Vetsinu casu se stupalo po ocelovych kramlich, misty byly drevene latky a taky jeden lanovy most a 20m zebrik. Akorat jistici lano bylo prispendlene co dva metry a tak bylo vetsinou jednodussi a bezpecnejsi lezt free, protoze karabiny se porad nekde zasekavaly.

Slanili jsme zpatky 4 lanove delky uz s celovkama.
Byl to dobry zazitek, uz se tesim na neco podobneho do Alp :)

P.S. Na panoramce uprostred toho horskeho hrebene jsou videt Piramide a Pico Perico (vpravo od toho maleho cudliku). Tam jsme vylezli minulou nedeli...

"climb now, work later"

Podle tohoto hesla jsem opet o vikendu zmizel co nejdale od vseho, co pripomina skolu. V sobotu jsme se vypravili do stare zname Huastecy, tentokrat do oblasti Zona Extreme. Poprve v zivote jsem zjistil, ze vam muze foukat asi 80km/h protivitr i kdyz stojite primo pod 200 metrovou stenou... nebo kdyz visite na ni... Opravdu zajimave (a neprijemne).

Nejvetsi zazitek byla cesta kterou jsem tahal nakonec. Hombre Araña (=spanelsky Spidermann) obtiznosti 8.11c,d USA (7a FRA stupnice). To je zatim nejtezsi co jsem vylezl... a taky nejvic bolela, ale ani jsem nespadnul! jen jsem se jednou zhoupnul asi 3 metry :-)

V nedeli v 7 rano (malem jsem nevstal, byl jsem uplne mrtvy po sobote) jsme s bandou z klubu, co chodi po horach vyrazili na hory Pico Perico a Piramide. Na fotce je to ten vrchol vpravo nad borcem v zelenem tricku. Cely hreben se jmenuje las Mitras a je to presne ten co je videt na titulni fotce blogu. Stoupani s prevysenim 800 metru bylo pestre... vedlo z lesa do sutovych poli a pak do jeskyni, kterymi se proslo na druhou stranu bocniho hrebene. Potom nasledovalo trosku lezeni a pak mezi kaktusy a dalsimi trny vyzbrojenymi rostlinami az na vrchol. Vyhled byl jak siroky tak dlouhy na vsechny strany a az odtud jsem poznal jak ohromne je Monterrey. Bylo proste vsude :)

Cestou dolu jsme prozkoumali dalsi chodby v jeskyni. Jedna koncila jako okynko uprostred ohromne skalni steny asi 60m nad zemi -> Dalsi chodba klesala ve sklonu asi 35° a najednou koncila uz jen napul zariznuta vysoko v te same stene... na zemi plno prachu a sute. Samozrejme jsme se tam museli jit podivat :-) Kameny co se nam sypaly z pod nohou se s rachotem ritily do te propasti pod nami, tak jsme se tam sunuli hodne opatrne... ale mame fotku a stalo to za to, uvidite na rajceti :)

Pak uz jsme jen zavodnim tempem utikali dolu po sutovych svazich - vedl nas totiz kluk, co loni vyhral zavod, ve kterem se v jednom dni leze na 3 hory tady okolo Mty. Prezil jsem nastesti bez uhony, ale jeden rakusak uklouznul a na te suti mezi balvany udelal asi 10 kotrmelcu a vubec netusim, jak to udelal, ze si nic neudelal...

Z ostatnich udalosti tydne stoji za zminku jen hromadne foceni vsech zahranicnich studentu na TEC a dve party, kde jsem konecne taky potkal nejake extranjeros (hlavne norsky a svedky delaji cest sve povesti, libily by se ti, Bosa :-)) Vsecko to bylo moc fajn, az na jednu cestu domu. Jdeme si takhle v 5 rano po ulicich Mty a zpivame z plnych plic a najednou na me jeden nemec vybalil: "and by the way, you're very cute" ... lekl jsem se jako nikdy a v tom okamziku jsem vzal nohy na ramena a nezastavil jsem se az doma... brrr, tohle teda ne... ;-)

Huasteca - Lechuzas, Picorete... horolezecko - speleologicky vikend

Jak uz se stava tradici, o vikendu jsem nechal vsechny prasne ulice Monterrey daleko za sebou a utekl jsem do prirody. V sobotu jsme jeli lozit do Huastecy, ktera lezi hned za mestem. Uz jsem se adaptoval na mistni zvyklosti (nebylo to ani moc tezke) a tak jsem na sraz pred odjezdem dorazil o pul hodiny pozdeji, coz bylo tak akorat ctvrt hodiny pred odjezdem :) Uzival jsem si lezeni na skalach v kanonu co to slo a vylezl jsem asi 7 cest. Mexicani tu aktivitu nemuzou nejak pobrat a uz se tu o me zacinaji sirit ruzne historky se supermany a spidermany :D

V nedeli jsem vyrazil do terenu s jeskynarskou casti klubu. Asi hodinu cesty za Mty. a dalsich 4oti minutach pochodu jsme dorazili k nenapadne dire v terenu, ze ktere se pozdeji vyklubal velky propad, hluboky neco pres 50 metru. Borci hbite nasroubovali nyty, spustili lana a za hranou je ukotvili jeste jednou, aby se nedrela o skalu. Postupne jsme slanili dolu do diry a s jejich vybavenim to byla dobra jizda. Dole uz nas cekala ozvena a zapach guana (netopyri trus) Kdyz jsme se nabastili, vyfotili a do sytosti pokochali, tak nas cekala cesta zpatky nahoru. Jumarovat (jako pidalka) nahoru po lane tech 50 metru pro me bylo nakonec 6 minut solidni driny. Jak to borci zvladli pod 4 min. nechapu a klobouk dolu pred vsemi zucastnenymi slecnami. Cestou spatky jsem pak nesl jedno z tech 100 metrovych lan a docela se proneslo... Doma jsem pak akorat elegantni sipkou zaplul do spacaku a v pondeli se do skoly vubec nechtelo.

Skolu i se vsemi temito vylety celkem zvladam, z parcialni zkousky ze spanelstiny jsem mel dokonce 93% a to bez uceni (nebyl totiz cas..) Akorat dneska jsem mel mit na obou atelierech prezentace a na ten druhy uz jsem to opravdu nezvladl... Ukecal jsem to do pondeli, takze jdu hrr hrr na to, at muzu o vikendu zase zmizet :)

fotky jako vzdycky na rajceti

Monterrey en la noche

Jednou vecer jsme vyrazili na vyhlidku nad Monterrey. Nevarovan jsem vyrazil na lehko, od mexicanu jsem necekal nic narocneho. To se ale brzy ukazalo jako velky omyl. Po tme jsme se skrabali pres hodinu nahoru skoro az do pulky kopce Cerro de Silla. Vyhled ale stal za to. Sestup zpatky byl taky docela zazitek. Pro lepsi rozliseni kliknete na fotku.

Par dalsich fotek jsem dal na rajce.

Potrero Chico

Tento vikend jsme jeli zalozit do krasne oblasti asi tak hodinku na sever od Monterrey. Organizace mexickeho stylu me porad jeste dostava. Odjezd je v 11, ale do 12 se ceka na ty co prijdou pozde. Cestou se jeste stavime na jidlo. Nakoupit si neco s sebou zrejme neni "in". Nakonec se ale k tomu lezeni dostaneme. Potrero Chico je pekne, uzke udolicko mezi vysokymi skalnimi stenami s cestami od jednodelkovych (pro nas) az po dvoudenni 25ti delkove vystupy.
Vecer v kempu zase vsichni zjisti, ze nemaji co jist, tak se jede zase do vesnice na nakup, nebo hambac (velmi popularni jidlo) a pak zase zpatky. Rano se situace opakuje a nekteri jedou nakupovat znovu, aby meli co snidat.
Lezli jsme cely den co se do nas veslo. Ja mel adrenalinovy zazitek kdyz jsem tahal jednu cestu. Asi 3 metry nad posledni expreskou mi doslo a ja zuchnul. Kluka co me jistil to zvedlo 2 metry do vzduchu a ja se proletel nejakych 9 metru vzduchem... docela vitr. (ale slibuju mamco, ze uz padat nebudu). Vecer do Monterrey jsme dorazili uplne mrtvi. V pondeli bylo volno a mel jsem v planu cele ho proodpocivat. Kdyz se ale naskytla moznost jet lozit, zase jsem neodolal... Zkratka luxusni vikend, poprve od rijna jsem cele 4 dny v kuse nedelal nic do skoly :D

fotky z vikendu jsou schovane na rajceti