Mexiko 2008 - roadtrip pokracovani

boomp3.com

Na zacatek pisnicku, aby se vam lepe cetlo :)

Po zazitcich v Guadalajare jsme vyrazili na vychod na plaze Pacifiku. Sayulita do ktere jsme mirili byla celkem vyrazne oblozena lidmi... tak jsme hledali dal a hned o kousek vedle jsme nasli San Francisco, male mestecko s krasnou plazi, kde se mohlo kempovat, coz jsme na pristi 2 dny vyuzili. Nemelo to chybu, louskali jsme kokosove orechy, valeli jsme se na plazi, vlny s nami smykaly (byly silne, nedalo se dostat dal jak 15 metru od brehu) a byla pohoda. Akorat mi v noci z pred stanu ukradli moje oblibene sandalky. Nekdo holt tu zkusenost udelat musi, tak pokud nekdy pojedete do mexika, hlidejte si botky
Potom prisel cas jet dal, ale Alex, kamaradka Markety chtela za kazdou cenu zustat. Tak jsme se s ni i s Marketou se slzou v oku rozloucili a dal pokracovali zase uz jen ve ctyrech.
Jeli jsme dal na jih. Cesta se klikatila podle pobrezi, az nas ohromne cedule nalakala na silnici na plaz. Na mape tam bylo vyznacene mesto a letiste. Trosku nas zarazilo, ze tech 10km silnice vypadalo jako by tu uz spoustu let nikdo nejel. Priroda ji pohltila teme uplne, zbyval jen uzky
pruh uprostred. Pak jsme jeli
kolem davno opustenych sadu a podezrela skupinka snedych mexicanu s macetami cely ten obraz dokreslila. Nakonec jsme dojeli na opustenou a bohem zapomenutou plaz, kde nebylo vubec nic, jen na pobrezi se v klidu rozpadaly budovy hotelu a domu, pomalu pohlcovany divokou dzungli. Zvlastni pocit, jako kdybyste nasli silnici do mista, ktere normalne ani neexistuje. Pozdeji jsme zjistili, ze dal na plazi u utesu stanuji a v chysich z palmoveho listi bydli nekolik mexickych rodin, ale jejich pritomnost nam pocit bezpeci neprinesla... Prozkoumavali jsme pobrezi a Ploda se nechal hned dvakrat splachnot vlnami, to asi aby okostoval vodu... pry byla slana ;) Utaborili jsme se nakonec uprostred te osamele plaze... no romantika by se dala krajet.

Dalsim cilem byl Volcan Nevado de Colima. Hned napodruhe (uz zase!) jsme trefili spravnou cestu a po hodine splhani se do neskutecneho kopce po sterkove ceste jsme dorazili k branam parku. Tam nikdo nebyl, tak jsme tise projeli... ale kluci rangeri nas dohonili a s usmevem nas pozadali, jestli bychom se laskave neregistrovali a nezaplatili. Zadny problem.. to jsme koukali.
Prespali jsme v sedle ve 3500m.n.m. a bylo to znat. Pri staveni stanu jsme se hned zadychali a Ploda sel spat dokonce bez vecere, tak bylo mu mizerne. V noci zimicka, voda co jsme nechali venku nam zmrzla a my mrzli taky... ale prezili jsme to, rano se rozehrali u ohne a vyrazili vzhuru na vrchol. Po hodine supeni jsme dorazili na seizmologickou stanici, kde monitoruji sousedni aktivni Volcan de Fuego. Pozadali jsme o povoleni na vystup na sopku, ale to nam zamitli. Pry se tam ted nesmi kvuli tomu aktivnimu vulkanu. Na chvilku jsme posmutneli, ze to cele trmaceni bylo zbytecne... ale pak jsme si vzpomneli ze jsme v Mexicu... v zemi, kde kdyz se neco nesmi, tak to nikoho nezajima a delaji to vsichni :) Dalsi hodinu a pul jsme stoupali suti a prachem... a nakonec jsme radne zadychani a stastni stanuli vsichni na vrcholu.
Vecer jsme sjeli k nejvetsimu mexickemu jezeru Lago de Chapala, ze tam nekde zaspime. To se ale ukazalo jako mylny predpoklad, vsude same hotely a domy. Dohodl jsem se s majitelkou restaurace, kde jsme vecereli, ze muzeme prespat u nich na placku na parkovani. Trumfla me ovsem Heather, ktera se zakecala s chlapikem u vedlejsiho stolu a ten nas pozval k sobe domu, do Guadalajary, at tam prespime... S vidinou teple sprchy jsme se vudali v aute za nim.
Byla to odtud asi hodina jizdy a prestoze (nebo protoze) predtim vydatne pil, jel jako blazen a meli jsme co delat abychom se ho na dalnici udrzeli. Pak jsme najednou v rychlem pruhu vleteli do jamy jak na slony, ze jsme tam malem nechali kolo. Za ni borec zastavil a my s nim. Vymetl tu diru taky a bouchnul rafek i kolo, my nastesti nic. Stalo se to spouste lidem, auta staly vsude po krajnici a odtahovka mela zne. Tak jsme na benzince menili kolo a on pak jeste jel pomoct kamaradovi, kteremu se prihodilo to same... Tak jsme na nej cekali jeste hodinu a kdyz uz jsme chteli odjet, bo bylo po pulnoci, tak se objevil, ze jedeme. Dozvedeli jsme se potom, ze ta dira tam jeste pred tydnem nebyla, ze ji udelali ti od odtahovky, aby meli kseft... holt Mexiko.
Akorat borec jel jako blazen dal a v Guadalajarev provozu sjel z dalnice, aniz bychom ho videli. Tak jsme tam zustali v 1 rano ztraceni a bez ubytovani...

1 komentářů:

Bóša řekl(a)...

Ty vnadíš, jako rybář na rybníku :--)