de todo un poco

Aneb od vseho trochu z udalosti minuleho tydne. Zacnu minulym patkem. To jsem se vypravil ted uz jako zkuseny pruvodce zase na Ferratu. Tentokrat jsme sli 3 s tou zmenou, ze jsme dolu neslanovali, ale vyuzili jsme ocelovych lan natazenych mezi skalami a sjeli na kladce. Bylo to trosku o strach, protoze jsme meli jen jednu kladku a nevedeli jsme jak je to daleko na druhou stranu, protoze kdyz jsme zacali, byla uz vsude mexicka tma. Neohrozene jsem se vydal vstric temnote a hlubinam... na vazany na 3 svazana 70m lana.
Nakonec to bylo 200m a lana tesne vystacily. Viset v noci na kladce nad udolim mezi dvema skalama byl docela zazitek. Sam, posledni z nas musel pak sbalit vsechny 3 lana a navesit je na sebe. To byla jizda, zatim co my co tahli lano museli radny kus ke konci ruckovat, Sam to cele prosvistel za ani ne pul minuty - to je on na fotce. Pak nas jeste ale v neznamem terenu cekalo nekolikero slanovani, prechody a dalsi kladky, takze kdyz jsme se ve 2 rano vratili po 9 hodinach k autum, byli jsme radi, ze jsme radi. Ovsem jen nez jsme zjistili, ze nejaky pinche pendecho rozbil okynko. Nastesti ale nic nevzali, takze jsme nakonec preci jen radi byli :)

V sobotu jsem se na lezeni rozhodl trosku zafotit, tak jsem se povesil na skalu a zezhora fotil vse co lezlo. Nakonec jsem sel taky lozit a nakonec jsem se vybal asi ze vsech mych lezeni nejvic, protoze zase jednou byly expresky daleko od sebe a mezi nimi 4 tezke kroky. Nakonec jsem musel oblezt na skale vyrasivsi kaktus, ale pritom byt k te skale prilepeny, abych nespadnul... No vyridil me pekne, vypadal jsem jak po souboji s medvedem a vecer jsem si tahal trny... ALE! vyhral jsem ja a nespadnul jsem :-D Takhle me nic netusiciho zachytil Carlos, kdyz jsem zive popisoval svuj zapas s prirodou...

V tydnu uz jsem pak zase akorat dohanel skolu, lezl na stene a skakal po parcich od rana do vecera, coz je uz vicemene klasika.
Fotky z toho vseho uz visi na rajceti.