Mexicke vulkany

Jako prvni po DF jsme vylezli na sopku Nevado de Toluca. Vyrazili jsme vecer od vjezdu do parku a zaspali jsme u cesty v 3700 metrech. Byla zima, v noci okolo nuly. Dalsi den jsme jeste s bagly na zadech vyslapli do 4200 a tam zase zacampovali. Vyska uz byla znat, slapali jsme pomalinku a nahore uz nas bolela hlava. Pres noc jsme se ale s vyskou srovnali a druhy den uz bylo dobre. Rano jsme vyrazili na lehko na vrchol sopky - nejvyssi bod krateru a za necele 4 hodinky jsme tam vsichni i s holkama vylezli. Ty na tom nakonec byly nejlepe a nesly nam marodum (ja s koleny a Bosa s vyskovkou) veci. To uz jsme byli v 4660m.n.m a vsude okolo byly jen mraky. Sesli jsme zpaty do campu a protoze zacalo prset, utekli jsme z hory pryc. Dostopovali az do mesta a dalsimi dvema autobusy jeste ten vecer prejeli az k pyramidam u Cuernavacy a uzivali si sok z tepla a kysliku.

Po odpocinku na pyramidach a v krasnem meste Taxco jsme se priblizili dalsi vyzve - sopce Iztacchihuatl, spici sousedce Popocatepetlu. Na ten se ted nesmi, protoze je uz 10 let aktivni. Holky se rozhodly, ze nepolezou, tak jsme sli jen my sva s Bosou.Pujcili jsme si macky a cepiny, a prvni den vyrazili z 3900 do boudy ve 4700, uz na snehu. Tam jsme prespali spolu s hordou mexicanu a ve 4 rano jsme vyrazili na vrchol. Bolela nas hlava jako strep a byli jsme trosku malatni, ale na cerstvem vzduchu za mesicku jsme se brzo probrali. jako prvni nas totiz cekal vdvouhodinovy vystup zlabem ve sklonu asi 65 stupnu. Stoupali jsme pomalinku po par krocich a dychali jak parni lokomotiva na nadrazi v Dilli. Postupne se rozednilo do krasneho dne a my se za 5 hodin po hrebincich a mensich vrcholcich vyskrabali na vrchol ve vysce 5280m. Bylo jasne rano a vyhledy do okoli a hlavne na Popo byly nadherne. Jen jsme pak sli dolu trosku rychleji nez se ma a pekne nas rozbolela hlava. Dalsi noc naa boude pak byla pro me trosku utrpenim, kdyz se k bolesti hlavy dostavila i silna bolest prudusek (nasledek ranniho vybehu na vyhlidku o dva dny drive) a k tomu vsemu jeste mexicky prujmik. Nepral bych vam z treti prycny seskakovat dolu, drzet si pritom hlavu aby se nerozskocila a utikat z prudkeho svahu zadrepnout do snehove vanice. No, nicmene rana jsme se v prijemne teplote (0) stastne dockali a uz v pohode sesli dolu a setkali se s holkama. (ta cerna tecka na fotce jsem ja, odpocivajici unaveny pri navratu...)

S temi jsme po dvou dnech odpocinku vylezli na posledni kopec, sopku Malinche u Puebly. Nejdriv jsme dojeli do spatne vesnice, prespali u starosty, ten nas pak hodil do vesnice spravne ke starostovi jinemu. Tam jsme nechali bagly a vydali se zdolavat z 2500m kopec az do 4460m. Slapali jsme statecne, ale ve 4200m nas zastavilo pocasi, mraky, zima a blizici se bourka. Vratili jsme se upajdani zpatky do vesnice a na hlavnim namesti, na balkone radnice stravili dalsi (i kdyz neklidnou) noc. Takovy humbuk, bordel a mumraj a cinorody ruch jsme jeste nevideli.

Ted pro chvili skoncila akcni cast naseho cestovani a vrhame se na pamatky, pyramidy a oceany... o tom uz priste.

Mexico City (DF)

Dnes jsme zakoncili ctvrty a posledni den v hlavnim meste Mexika. Musim rici, ze me velmi mile prekvapilo. Podle toho, co se clovek dozvi z ruznych stran o temer 20 milionove metropoli proslule zejmena smogem, dopravnimi zacpami a asi nejvetsi kriminalitou na svete, jsem necekal buhvico. Historicke centrum je ale velmi pekne, ciste a upravene a ani v noci jsme se zde necitili ohrozeni. Horsi je spis prejit ulici z jedne strany na druhou. Je tu ale vsude tolik policajtu, kteri stoji por fungujicimi semafory a zurive piskaji a machaji rukami na auta, ze i to se da v klidu prezit. Jsou tu take krasne parky. Ten nejvetsi jsme navstivili a uzili si po prachu mesta trosku zelene. Prosli jsme muzeum historie mexika se vsemi poklady starych indianskych kultur a ac muzea nepatri mezi nase oblibene sporty, tohle se vsem moc libilo. Dnes jsme se konecne vypravili ony slavne pyramidy navstivit osobne. Hned 50km za DF je totiz Teotihuacan, jedny z nejvetsich ruin z pocatku naseho letopoctu. Pyramida slunce na fotce vlevo je dokonce 3. nejvetsi pyramida na svete. Misto je to moc krasne a kouzelne a clovek je tam hned indianum bliz. A to i diky tomu, ze jsme se na slunicku uz nefiltorvanem mexickym smogem pripalili pekne doruda. Romantiku trosku kazi vsudypritomni a doterni prodavaci suvenyru a davy turistu. To ale na takovych mistech uz ani jinak nejde..

Uz toho vseho ale mame dost, takze zitra se balime a vyrazime smerem na sopku Nevado de Toluca a pak jeste vylezeme na sousedku Popocatepetlu - Ixtla. Tesim se uz moc do hor a do prirody, pryc od aut, mest, lidi a hostelu.... tak zatim :)

Cuba

Tak jsem se prave vratil z Cuby. S Bosou jsme tam mesic jezdili na kole a vubec si to davali tim nejlepsim zpusobem. Prohlidli jsme si krasnou Havanu, 4 dny jsme polezli na krasnych vapencovych mogotech ve Vinales a pak na kolech dojeli obhlednout Varadero. Nejvetsi stredisko Kuby nas ale moc nenadchlo, i kdyz na jeho skvostnych plazich jsme si pekne odpocinuli. Prejeli jsme busem na jih ostrova do Santiago de Cuba. Prohledli si dalsi krasne mesto, uzili trosku kultury, ucili se salsu a popijeli s mistnimi obyvateli. Pak uz jsme jeli zase kolmo po krasnem pobrezi a pres hory a plaze, okolo nekonecnych bananovych plantazi, mangovych sadu, kavovniku, kakaovniku, kokosu a dalsich neuveritelnych rostlin, stejne jako i niklovych dolu a neuveritelne smrdicich tovaren az do mesta Holguin. Po 3 dny jsme se neuspesne zkouseli dostat na mistnimi vlaky, v tom jejich systemu a zmatenych informacich aby se Fidel vyznal. Nakonec jsme zase busem prejeli do Havany a jeste se jeli zapotapet. Kousek od hlavniho mesta je totiz krasne (a uplne prazdne) pobrezi, kde se da nadherne potapet, s neuveritelnym mnozstvim barevnych rybek a ryb, koralu, sasanek, chobotnic a platyzu...
Poznali jsme mistni vstricne a zvedave lidi, povidali s nimi o zivote, fidelovi a vubec, u nekterych jsme prespali, s nekterymi pojedli a nektere podarovali nekterymi z nasich veci. Byl to silny zazitek socialismu se vsemi jeho dusledky. Zase si budeme o kousek vic vazit toho, co mame a co vsechno muzeme.
Sporadali jsme takove mnozstvi manga, bananu, ananasu a kokosu jako se nam nepovedlo v celem nasem zivote. Zili jsme si dobre a povedlo se nam temer nezhubnout :) Nakonec jsme prodali nase fidelocipedy a s Kubu se rozloucili.

ted uz jsme zpatky v Mexiku a chystame se na dalsi mesic a pul cestovani, ale ted uz s batuzky na zadech. Fotky sice asi az do zari nebudou, ale kdyz bude trosku casu a internetu, tak se rozepisu trosku vic.

Zdravi vas vsechny opaleny Yarda, mejte se krasne a uzivejte leta!!!