technologicka prestavka

Tak jsem se nakonec po necelych 3 mesicich stastneho cestovani vratil domu. Z Mexika se mi nechtelo ani za mak a nejradsi bych tam zustal jeste nejaky cas. Doma me totiz cekala (krome rodiny, na kterou jsem se moc tesil) kruta realita zivota v podobe 13 zkousek z minuleho semestru. 8 z nich musim udelat uz do 12. zari... no aspon to snad rychleji utece...

No, takze ted, misto abych si po prijezdu uzival rodiny, jidla, piva a jet-lagu tak studuju jako das na zkousky. Zitra - ve stredu mam prvni dve, tak hrr hrr na to...
Ze skutecnosti vyse uvedenych vyplyva jeste vyse uvedena technologicka prestavka tu na blogu... s pokracovanim z cestovani se vratim nekdy ve stredne vzdalene budoucnosti..

tak zatim ahoj :)

indianskym Mexikem II

... indiani jsou tu doma uz po tisice let a tady v pralesech je nikdo ani moc neobtezoval... takze porad nosi sve puvodni obleceni, chodi bosky a dodrzuji stare zvyky... takze clovek si prijde uplne jako v jinem svete (a taky je).. zivi se uz ale taky z turismu. Vetsinou se zivi vyrobou umeleckych predmetu a jejich prodejem. Jsou to ale nadherne veci a zejmena latky, deky a obleceni maji hodne krasne... z toho mnozstvi barev a vzoru uplne oci prechazeji... to se pak dobre nakupuji darky, jedna radost :)

Z pralesu jsme se uspesne vymotali a po dalsich nekolika hodinach v mikrobusku (trhli jsme rekord, jelo nas 23 v auticku o trochu mensim nez je ford transit) jsme celi rozlamani vystoupili u modromodrych jezirek vsech odstinu ukrytych v lesich mezi kopci. Prespali jsme primo na straznici narodniho parku a druhy den se v nich krasne pokoupali. To uz jsme byli od guatemaly co by autobusem dojel a jeste vecer jsme presli hranici. Ujal se nas jeden mistni typek, pomohl nam vymenit penize u smeliru pred zavorou a domluvil nam nocleh za 25 Quetzalu (ano, cte se to kecalu :) na osobu v jednom spinavem hotylku. To nam moc pomohlo, protoze pocatecni guatemalsky sok jsme diky nemu prekonali o neco snaze...

p.s. omlouvam se, ale uz nezvladam nahravat fotky, je to casove narocne a na mistnich pociacich dost obtizne... dozenu to na rajceti az se vratim, slibuju :)

indianskym Mexikem

Jen co jsme slezli ze sopek, vrhli jsme se hned na jih, do nejzajimavejsich statu Mexika. Nejdriv jsme se rozjeli rovnou k mori, ba primo oceanu pacifickemi. To jako odmenu za sportovni vykony a takyuz byl cas na rozehrati po chladnych nocich. Cesta samotna byla zazitkem, kdyz jsme 5 hodin projizdeli horami v neuveritelnych serpentinach se zavodnim ridicem ve starickem autobusu, ktery ale hnal rychlosti az neuveritelnou. Srazy pod nami nahanely trosku strach, obzvlast kdyz jsme minuli cerstve spadle auto... ale prezili jsme.
Dva dny jsme si uzivali slunicka, vln a koupani na pazi, kde jsme i stanovali. Nejlepsi casti bylo potapeni, kde se morsky zivot vyrovnal pestrosti mori na Kube a my se prohaneli hejny ryb, sledovali hady, rejnoky a moreny a nejvetsi prekvapeni byla velka morska zelva, ktera se na nas priplula podivat a krouzila blizoucko okolo nas.
Nocnim busem jsme se pak bez uhony presunuli do Tuxtly, hlavniho mesta statu Chiapas, kde nas velmi laskave ubytoval tatinek meho kamarada z Monterrey. Ten kamarad uz tam ale nebyl, musel zpatky do skoly, presto se o nas staral jako o vlastni. Zhledli jsme kanon Sumidero, coz je hluboko zarizla reka v zelenych horach a jeho svisle steny jsou az kilometr vysoke. Trosku jako norske fjordy, ale daleko zelenejsi. Pak jsme zustali jeste 3 dny, uzivali si toho, ze mame strechu nad hlavou a lezli po skalach.
Pak uz ale zase byl cas jet dal. Navstivili jsme pekne mestecko San Cristobal s indianskymi trhy, kde bylo tolik barev, chuti, vuni a lidi, ze nam z toho sla hlava kolem... Staty oaxaca a chiapas jsou totiz nejchudsi (a nejkrasnejsi) z celeho mexika a ziji tu prevazne indiani jeste s puvodnimi zvyky a tradicemi.
Pak uz nas cekala ale jedna z perel nasi vypravy, Mayske ruiny Palenque. Ukryte uprostred bujneho pralesa s ohromnymi stromy, papousky a opicemi se tyci majestatni pyramidy a dalsi stavby, ktere na prekrasnem miste postavili holyma rukama maysti indiani. I pres dostatek turistu ma cele misto uzasnou atmosferu dob davno minulych a clovek se na chvili citi skoro jako indian :)
Dalsi zastavkou byly destne pralesy, jedno z nejdivocejsich a nejzapadlejsich mist mexika hned u guatemalske hranice. Stanovali jsme na kraji pralesa a rano nas budil rev opic papousku a dalsi haveti. Byla to romantika jako blazen... koupali jsme se v pruzracnych rickach v pralese a potkavali mistni indiany...

...to be continued, dochazi cas :)

Mexicke vulkany

Jako prvni po DF jsme vylezli na sopku Nevado de Toluca. Vyrazili jsme vecer od vjezdu do parku a zaspali jsme u cesty v 3700 metrech. Byla zima, v noci okolo nuly. Dalsi den jsme jeste s bagly na zadech vyslapli do 4200 a tam zase zacampovali. Vyska uz byla znat, slapali jsme pomalinku a nahore uz nas bolela hlava. Pres noc jsme se ale s vyskou srovnali a druhy den uz bylo dobre. Rano jsme vyrazili na lehko na vrchol sopky - nejvyssi bod krateru a za necele 4 hodinky jsme tam vsichni i s holkama vylezli. Ty na tom nakonec byly nejlepe a nesly nam marodum (ja s koleny a Bosa s vyskovkou) veci. To uz jsme byli v 4660m.n.m a vsude okolo byly jen mraky. Sesli jsme zpaty do campu a protoze zacalo prset, utekli jsme z hory pryc. Dostopovali az do mesta a dalsimi dvema autobusy jeste ten vecer prejeli az k pyramidam u Cuernavacy a uzivali si sok z tepla a kysliku.

Po odpocinku na pyramidach a v krasnem meste Taxco jsme se priblizili dalsi vyzve - sopce Iztacchihuatl, spici sousedce Popocatepetlu. Na ten se ted nesmi, protoze je uz 10 let aktivni. Holky se rozhodly, ze nepolezou, tak jsme sli jen my sva s Bosou.Pujcili jsme si macky a cepiny, a prvni den vyrazili z 3900 do boudy ve 4700, uz na snehu. Tam jsme prespali spolu s hordou mexicanu a ve 4 rano jsme vyrazili na vrchol. Bolela nas hlava jako strep a byli jsme trosku malatni, ale na cerstvem vzduchu za mesicku jsme se brzo probrali. jako prvni nas totiz cekal vdvouhodinovy vystup zlabem ve sklonu asi 65 stupnu. Stoupali jsme pomalinku po par krocich a dychali jak parni lokomotiva na nadrazi v Dilli. Postupne se rozednilo do krasneho dne a my se za 5 hodin po hrebincich a mensich vrcholcich vyskrabali na vrchol ve vysce 5280m. Bylo jasne rano a vyhledy do okoli a hlavne na Popo byly nadherne. Jen jsme pak sli dolu trosku rychleji nez se ma a pekne nas rozbolela hlava. Dalsi noc naa boude pak byla pro me trosku utrpenim, kdyz se k bolesti hlavy dostavila i silna bolest prudusek (nasledek ranniho vybehu na vyhlidku o dva dny drive) a k tomu vsemu jeste mexicky prujmik. Nepral bych vam z treti prycny seskakovat dolu, drzet si pritom hlavu aby se nerozskocila a utikat z prudkeho svahu zadrepnout do snehove vanice. No, nicmene rana jsme se v prijemne teplote (0) stastne dockali a uz v pohode sesli dolu a setkali se s holkama. (ta cerna tecka na fotce jsem ja, odpocivajici unaveny pri navratu...)

S temi jsme po dvou dnech odpocinku vylezli na posledni kopec, sopku Malinche u Puebly. Nejdriv jsme dojeli do spatne vesnice, prespali u starosty, ten nas pak hodil do vesnice spravne ke starostovi jinemu. Tam jsme nechali bagly a vydali se zdolavat z 2500m kopec az do 4460m. Slapali jsme statecne, ale ve 4200m nas zastavilo pocasi, mraky, zima a blizici se bourka. Vratili jsme se upajdani zpatky do vesnice a na hlavnim namesti, na balkone radnice stravili dalsi (i kdyz neklidnou) noc. Takovy humbuk, bordel a mumraj a cinorody ruch jsme jeste nevideli.

Ted pro chvili skoncila akcni cast naseho cestovani a vrhame se na pamatky, pyramidy a oceany... o tom uz priste.

Mexico City (DF)

Dnes jsme zakoncili ctvrty a posledni den v hlavnim meste Mexika. Musim rici, ze me velmi mile prekvapilo. Podle toho, co se clovek dozvi z ruznych stran o temer 20 milionove metropoli proslule zejmena smogem, dopravnimi zacpami a asi nejvetsi kriminalitou na svete, jsem necekal buhvico. Historicke centrum je ale velmi pekne, ciste a upravene a ani v noci jsme se zde necitili ohrozeni. Horsi je spis prejit ulici z jedne strany na druhou. Je tu ale vsude tolik policajtu, kteri stoji por fungujicimi semafory a zurive piskaji a machaji rukami na auta, ze i to se da v klidu prezit. Jsou tu take krasne parky. Ten nejvetsi jsme navstivili a uzili si po prachu mesta trosku zelene. Prosli jsme muzeum historie mexika se vsemi poklady starych indianskych kultur a ac muzea nepatri mezi nase oblibene sporty, tohle se vsem moc libilo. Dnes jsme se konecne vypravili ony slavne pyramidy navstivit osobne. Hned 50km za DF je totiz Teotihuacan, jedny z nejvetsich ruin z pocatku naseho letopoctu. Pyramida slunce na fotce vlevo je dokonce 3. nejvetsi pyramida na svete. Misto je to moc krasne a kouzelne a clovek je tam hned indianum bliz. A to i diky tomu, ze jsme se na slunicku uz nefiltorvanem mexickym smogem pripalili pekne doruda. Romantiku trosku kazi vsudypritomni a doterni prodavaci suvenyru a davy turistu. To ale na takovych mistech uz ani jinak nejde..

Uz toho vseho ale mame dost, takze zitra se balime a vyrazime smerem na sopku Nevado de Toluca a pak jeste vylezeme na sousedku Popocatepetlu - Ixtla. Tesim se uz moc do hor a do prirody, pryc od aut, mest, lidi a hostelu.... tak zatim :)

Cuba

Tak jsem se prave vratil z Cuby. S Bosou jsme tam mesic jezdili na kole a vubec si to davali tim nejlepsim zpusobem. Prohlidli jsme si krasnou Havanu, 4 dny jsme polezli na krasnych vapencovych mogotech ve Vinales a pak na kolech dojeli obhlednout Varadero. Nejvetsi stredisko Kuby nas ale moc nenadchlo, i kdyz na jeho skvostnych plazich jsme si pekne odpocinuli. Prejeli jsme busem na jih ostrova do Santiago de Cuba. Prohledli si dalsi krasne mesto, uzili trosku kultury, ucili se salsu a popijeli s mistnimi obyvateli. Pak uz jsme jeli zase kolmo po krasnem pobrezi a pres hory a plaze, okolo nekonecnych bananovych plantazi, mangovych sadu, kavovniku, kakaovniku, kokosu a dalsich neuveritelnych rostlin, stejne jako i niklovych dolu a neuveritelne smrdicich tovaren az do mesta Holguin. Po 3 dny jsme se neuspesne zkouseli dostat na mistnimi vlaky, v tom jejich systemu a zmatenych informacich aby se Fidel vyznal. Nakonec jsme zase busem prejeli do Havany a jeste se jeli zapotapet. Kousek od hlavniho mesta je totiz krasne (a uplne prazdne) pobrezi, kde se da nadherne potapet, s neuveritelnym mnozstvim barevnych rybek a ryb, koralu, sasanek, chobotnic a platyzu...
Poznali jsme mistni vstricne a zvedave lidi, povidali s nimi o zivote, fidelovi a vubec, u nekterych jsme prespali, s nekterymi pojedli a nektere podarovali nekterymi z nasich veci. Byl to silny zazitek socialismu se vsemi jeho dusledky. Zase si budeme o kousek vic vazit toho, co mame a co vsechno muzeme.
Sporadali jsme takove mnozstvi manga, bananu, ananasu a kokosu jako se nam nepovedlo v celem nasem zivote. Zili jsme si dobre a povedlo se nam temer nezhubnout :) Nakonec jsme prodali nase fidelocipedy a s Kubu se rozloucili.

ted uz jsme zpatky v Mexiku a chystame se na dalsi mesic a pul cestovani, ale ted uz s batuzky na zadech. Fotky sice asi az do zari nebudou, ale kdyz bude trosku casu a internetu, tak se rozepisu trosku vic.

Zdravi vas vsechny opaleny Yarda, mejte se krasne a uzivejte leta!!!

pro zmenu troska kultury

boomp3.com

Kveten se zatim nese ve znameni dobrych zprav. Nejdriv jsem konecne zahodil berle. Chvilku jsem to rozkulhaval, ale ted uz chodim primo ukazkove. Dalsi prijemna udalost byl konec skoly. Podarilo se mi odevzdat vsechny projekty celkem bez obtizi a najednou bylo po vsem. Mohl jsem se aspon vrhnout na ukoly prazske, ktere se uz na me dlouho tesily... Trosku bojuju, ale musim zamakat, nez odjedu na Kubu, musi byt vsecko hotovo!

Ted uz ale k te kulture... Uz dva mesice jsem mel koupene listky na koncert Mana(1.foto), coz je uplne nejslavnejsi mexicka kapela ktera se mi hodne libi. Arena v Monterrey byla uplne nacpana a koncert byl vyborny. Hulakal jsem pisnicky spolu se vsemi fanynkami... akorat ty hystericke vykriky mi tak nejdou :)...

Ani ne za tyden mel v La Huastece (tam kde porad lezeme) koncert Moby. Listky byly trosku drahe a protoze jsem kluk chytry, vymyslel jsem to jinak. Vytahl jsem Chris a Andreu na Viu Ferratu, ktera vede primo nad mistem, kde probihal koncert (2.foto). Zaveseni nejakych 300m nad podiem jsme vychutnavali Mobyho na cerstvem vzduchu. Spolu s vyhledem na nocni Monterrey a mesicem nad nami to bylo primo dokonale, romantika ze by se dala prehazovat vidlema...

Dukazem toho, ze me Buh ma rad je, ze po dalsich par dnech se mi donesla zprava, ze v Saltillu (asi hodinku busem) bude hrat Jarabe de palo (3.foto). To je moje dalsi nejoblibenejsi spanelska kapela a prave na koncerte Mana jsem vyzyval bozstva, ze k dokonalosti uz chybi jen Jarabe de palo. Prekvapeni bylo o to vetsi, ze to je kapela spanelska a navic hrali zadarmo na namesti. Vyrazili jsme tedy na vylet opet s Berenice a koncert si uzili pekne z prvni rady. Diky :)

Fotky z techto a dalsich udalosti dni minulych uz jsou na rajceti

...takze tak se tu mam ja... ale jak se mate vy??? nestydte se a piste ;)