mexikem o berlich

boomp3.com

Jak asi vite, akcni radius meho barevneho mexickeho zivota se se zranenim vyrazne omezil. Misto lezeni a skakani, ktere jsem si tak oblibil, se stalo sedou realitom mych dni sezeni s nohou nahore. Nic pro mne... Spolu s tim se pripomely vsechny resty a ukoly ze skol tady i v Praze... Ty se predtim z nadhledu ze skal zdaly mene podstatne. Zacal jsem tedy na nich trosku pracovat, ale jen velmi neochotne.
Do skoly jsem prvnich 14 dni po uraze chodil o berlich, coz se ukazalo jako dobry trenink. Do hodiny jsem vzdycky dorazil uplne splaveny... Pak uz jsem se ale vratil ke svemu kolu a s berlemi privazanymi k ramu je muj zivot hned jednoudussi.

Minulou sobotu me aspon vytahli kluci z le parkouru do baru. Bylo to venku na terase a dobre hrali, jen tam byla spoousta lidi. Docela sranda motat se tam s berlema. Zachranil me jeden kamarad, ktery mi delal sanitku. Vzdycky rozrazel dav prede mnou s hlasitym uuiiuuuiiiuuiiiuuu.. bavili jsme se naramne. Kdyz jsme pak sli domu, houkala na me nejaka krasavice z kolemjedouciho taxiku uuiiiuuiiuu.. asi taky sanitka ;)

Na nasi lezecke stene probehla soutez v lezeni. Sel jsem aspon fotit, kdyz uz nemuzu lozit. Po lane jsem se vysplhal nahoru na stenu a zaveseny u stropu jsem fotil. K memu prekvapeni jsem pak pristi tyden ve skolnim casopise mel fotku pres pul stranky, jak tam fotim. To nejlepsi ale prislo kdyz se mi pres facebook ozvala jedna holcina, ze me videla v tech novinach, nasla si me a ze se ji libi fotky. a tak... a na dukaz mi poslala jednu svoji v plavkach u vodopadu :D (pro zajemce u me k nahlednuti)

V sobotu jsme zase s bandou z parkouru vyrazili na paintball. Jeste s jednim klukem co taky pajda jsme zaujali pozice ostrelovacu a pekne jsme vsechny kropili ze zalohy. Tento vikend zrovna po dvou mesicich prselo (zato ale 3 dny v kuse), takze to melo spravnou blativou atmosferu... ja z toho vysel jeste celkem dobre, ale kluci co behali a klouzali skoncili jako barevne blative koule.

Sliboval jsem minule, ze nafotim zelvy, ale nestalo se tak. Trosku jsem na ne zanevrel po te, co se jedna zelva ubytovala v mem pokoji. Porad se to nekam snazi vyskrabat a schovava se, kde byste to necekali. To ale zase tak nevadi, byl jsem rad, ze mam spolecnost. Nase pratelstvi skoncilo ve chvili, kdy zacaly zelve strevni potize. Bohuzel pro zelvu nastala okamzita deportace na terasu a bohuzel pro me generalni uklid (a hlavne pod posteli). Tuto neveselou kapitolu bych zakoncil poznatkem, ze koste i mop jsou vlastne jenom prevlecene berle :P
p.s. misto zelev jsem pak sel radsi fotit lekniny v jezirku na campusu, ty aspon voni...

Trosku radosti na zaver - v pondeli uz jsem byl zase lozit! Po 4 tydnech nuceneho odpocinku uz mi to radne chybelo, ale skutecnost byla jeste lepsi :) Sice jsem lozil jenom o trech, s jednou lezeckou, ale radosti byl kopec... I'm back!!!

fotky jsou na rajceti

o noze, fotkach, atelieru a zelvach

boomp3.com
Dneska tomu uplynuly presne dva tydny, co jsem si slapl na svoji vlastni nozicku. Uz je to ale dobre, neplacu a noha neboli. Byli jsme u hodneho (a draheho) pana doktora. Ten rikal, ze je to dobre, ze se to lepsi a ze za 14 dni uz budu zase moct skakat pres kaluze. Taky mi vytahl stychy a chce me videt znovu. To uz se ale nestane, je treba zacit setrit :)

Minuly tyden probehla vystava klubu Montanismo, kde jsem az donedavna vesele lezl, splhal a slanoval. Vybrali a vytiskli i par mych fotek. K memu prekvapeni v plne jejich 10MB velikosti, takze to byly plachty 1m x 1,36m. Nikdy jsem nevidel svoje fotky vyvolane takhle velke, docela zazitek. Na obrazku jsem s fotkami v plne polni i s berlemi. (kliknutim se da zvetsit)

Minule pondeli jsem z mailu od profesora zjistil, ze ve ctvrtek uz je prezentace a odevzdavka ataku. Sice uz na tom makame od pulky unora, ale presto me zastihnul nepripraveneho, s projektem jeste v plenkach, bez pudorysu a tak. Toz nedalo se nic delat, zasednul jsem za stul a zacal tvorit. Verte neverte, ve ctvrtek byl hotovy a vytisknuty cely projekt i s modelem (a v kvalite prekvapive prevysujici vetsinu ostatnich praci). Na oslavu uspechu jsem v patek zaspal celou spanelstinu a vecer zasel na oslavu narozenin jednoho kamarada.

Posledni novinkou je, ze se po dlouhem zimnim spanku probudily obe nase zelvy. Hned je v byte veseleji, porad to nekde beha a mota se vam pod berle. Vice podrobnosti ale az v zelvim specialu pozdeji tento tyden :)

tak... a mam po zizalkach

Prihodilo se to v pondeli na treninku le parkouru. Skakal jsem "gainer" - takove salto vzad odrazem z jedne nohy - a pri pristani jsem si prislapnul prsty leve nohy pod sebe a celou svoji vahou na ne dopadnul. Vysledek byl neradostny. Palec se ohnul tak, ze prasknul az na kost... ale nastesti se nezlomil. Tomu se ale nevyhnul prstenicek, ktery se pri tom i s malickem vykloubil. Vratil jsem je zpet na sve misto a kamarad Alan me vezl do nemocnice.
V te prvni mi jen udelali rentgen a klasicky napodruhe jsme dorazili do te spravne nemocnice. Po hodince cekani mi palec vycistili a sesili, rekli ze kost je dobra a ze sroste. Zkasli me o 10 000 pesos a poslali me domu bez sadry a bez berli. Holt Mexiko. Prvni tri dny jsem do skoly jezdil na kole a po skole skakal po jeden, nez mi Alan pujcil jeho berle. Ten kluk me zachranil, ted uz zase skacu pres kaluze :) (i kdyz vlastne dneska jsem na jedne uklouznul a na tu bolavou nohu dopadl... doufam, ze to nejak v pohode prezila)



udelal jsem z toho celeho video, ale chtel bych varovat, ze nektere zabery z nemocnice nejsou uplne nejhezci...

na zaver, jak se rika v Mexiku - cuiden se - opatrujte se, at nedopadnete jako ja ;)

Mexiko 2008 - roadtrip zaver

Pote, co se borec definitivne ztratil jsme s pomoci asi 10m² map jsme az neuveritelne hladce proklickovali sestimilionovou Guadalajarou a pokracovali na sever k Zacatecas, uz smerem domu. Ve 2 hodiny rano jsme tedy jeli po neplacene = "nebezpecne" silnici hledajice misto na prespani. Tezko bychom mohli porusit vice bezpectnostnich doporuceni z pruvodcu po Mexiku. Kdyz uz se nam to asi hodinu nedarilo, zastavili jsme u non-stop hospody v jedne bezejmenne vesnici a dohodli se s holcinou za barem, ze prespime u nich na parkovisti.
Holkam jsme ustlali v bezpeci auta a my s Plodou vyzbrojeni zahrivacimi polstarky ulehli po jeho boku. To ovsem az po tom, co odjel jeden Mexikanec ozraly jak Dan, co nas asi pul hodiny ocumoval. Doslo to tak daleko, ze jsem na nej trosku vyjel co jako chce... nacez cosi zabrucel a jeste s drinkem v ruce sedl do auta, ze odjede. Nastartoval asi naposeste, napodesate zaradil, pak nacouval do znacky a konecne se zhasnutymi svetly odjel. Rano jsme ho pak nasli jak vyspava zaparkovany v prikopu.


Dalsi kulturni zastavkou na nasi pestre vyprave byly indianske ruiny La Quemada. Jak uz se stalo zvykem, nasli jsme je az napodruhe. Napoprve jsme dojeli do kouzelne indianske vesnicky z veprovicovych cihel, kde koncil asfalt a pravdepodobne i civilizace jak ji zname. Byla sobota a cela vesnice byla venku. Koukali na nas texasky korab jak na zjeveni a my na ne koukali stejne. Vsude se prohanely deti s kybliky, osli a vubec ruzna zvirata. Kdyz nam doslo, ze jedeme spatne, tak jsme se pomalu vraceli vesnici nazpatek. To uz se deti osmelily a my pochopili, ze zrovna vrcholi sezona v kyblikovane. Smyslem hry je posplichat kohokoli vodou z vaseho kyble a sam ujit podobnemu osudu. Hraje horni konec vesnice proti dolnimu, vsichni proti vsem.. a nakonec vsichni proti nam. Prvni sprska na sebe nedala dlouho cekat a za chvili se na nas valila voda odevsad... deti si nas nadbihaly, vetsi nas kropily ze strech a nakonec nas polili i z protijedouciho nakladaku... Vyjeli jsme z vesnice rozchechtani a s cerstve umytym autem :)

La Quemada neni v mexickem meritku nijak vyznamna, ale protoze to byly moje prvni indianske ruiny, moc se mi libila. Bylo to kdysi vyznamne mistni kulturni centrum propojene s mmnoha dalsimi po celem mexiku. Po te co vyhorelo jej opustili. Podle toho se jmenuje La Quemada - "Spalena". Stravili jsme zde cele odpoledne a navecer vyrazili do Zacatecas. To je v peci UNESCO a nejvyrazneji se to projevuje tim, ze je zakazano mit v ulicich jakekoli barevne poutace a reklamy. Vse je napsano pouze cernou barvou na omitce. Pusobi to velmi hezky a obzvlaste v Mexiku je to velky nezvyk, protoze tady na vas barevne reklamy a poutace krici ze vsech stran a zdi, na kterych nenechaji kousek zdiva volny.
Ten vikend v Zacatecas zrovna probihal kulturni festival, takze jsme se mestem prodirali spolu s neuveritelnymi davy lidi. Na kazdem rohu vyhravala jina kapela a vsude byly stanky se sladkostmi a vubec roztodivnymi vecmi k jidlu.
V informacnim centru nam rekli, ze se da v pohode prespat v kopcich za mestem. Tato jejich trestuhodna neznalost prostredi vedla k sueverene nejhorsi noci cele vypravy. Hodinu jsme marne hledali misto mezi strepy, nebot kazdou vypitou lahev je zrejme treba radne zneskodnit a vsude, kde se da parkovat, je to sklem primo posete. Nakonec jsme zvolili jednu odbocku od silnice v kopcich. Byla tam i kaplicka, coz jsme brali jako dobre znameni. Holky zase spaly v aute a my s Plodou ve stanu venku. Pocity jsme z toho nemeli nejlepsi, ale co se dalo delat. Celou atmosferu dokresloval Ploda, jehoz travici system si zrovna vyrizoval ucty s mexickou stravou (byly to tusim fazole). Spal jsem neklidne s hlavou venku ze stanu, kdyz me asi o pul treti rano probudilo jak nekdo hulaka a busi na tropiko. A je to tady, myslel jsem si. Ale byli to nastesti policajti. Nekdo jim pry nahlasil, ze tu spime, tak nam prijeli rict, ze jsme blazni spat na tak nebezpecnem miste plnem narkomanu a ozralu. Dali nam na sebe cislo a rekli, ze nas v noci budou kontrolovat. Tim bylo po spanku, aspon pro me. Signal neni, takze cisla jsou nam na nic, navic Katha prohlasila, ze
v mexiku se zkorumpovane policii neda verit ... Pri kazdem zvuku jsem vyskakoval ze stanu jak certik z krabicky. Celou noc neco. Jednou skutecne projeli policajti, par jinych aut a nakonec jeste par koni...
Rano jsme byli radi ze jsme prezili a ze je to za nami. Prohlidili jsme si jeste jednou Zacatecas za dne a pak uz vyrazili definitivne domu...

souvisejici odkazy:
fotky na rajceti
ploduv blog
markety blog



Mexiko 2008 - roadtrip pokracovani

boomp3.com

Na zacatek pisnicku, aby se vam lepe cetlo :)

Po zazitcich v Guadalajare jsme vyrazili na vychod na plaze Pacifiku. Sayulita do ktere jsme mirili byla celkem vyrazne oblozena lidmi... tak jsme hledali dal a hned o kousek vedle jsme nasli San Francisco, male mestecko s krasnou plazi, kde se mohlo kempovat, coz jsme na pristi 2 dny vyuzili. Nemelo to chybu, louskali jsme kokosove orechy, valeli jsme se na plazi, vlny s nami smykaly (byly silne, nedalo se dostat dal jak 15 metru od brehu) a byla pohoda. Akorat mi v noci z pred stanu ukradli moje oblibene sandalky. Nekdo holt tu zkusenost udelat musi, tak pokud nekdy pojedete do mexika, hlidejte si botky
Potom prisel cas jet dal, ale Alex, kamaradka Markety chtela za kazdou cenu zustat. Tak jsme se s ni i s Marketou se slzou v oku rozloucili a dal pokracovali zase uz jen ve ctyrech.
Jeli jsme dal na jih. Cesta se klikatila podle pobrezi, az nas ohromne cedule nalakala na silnici na plaz. Na mape tam bylo vyznacene mesto a letiste. Trosku nas zarazilo, ze tech 10km silnice vypadalo jako by tu uz spoustu let nikdo nejel. Priroda ji pohltila teme uplne, zbyval jen uzky
pruh uprostred. Pak jsme jeli
kolem davno opustenych sadu a podezrela skupinka snedych mexicanu s macetami cely ten obraz dokreslila. Nakonec jsme dojeli na opustenou a bohem zapomenutou plaz, kde nebylo vubec nic, jen na pobrezi se v klidu rozpadaly budovy hotelu a domu, pomalu pohlcovany divokou dzungli. Zvlastni pocit, jako kdybyste nasli silnici do mista, ktere normalne ani neexistuje. Pozdeji jsme zjistili, ze dal na plazi u utesu stanuji a v chysich z palmoveho listi bydli nekolik mexickych rodin, ale jejich pritomnost nam pocit bezpeci neprinesla... Prozkoumavali jsme pobrezi a Ploda se nechal hned dvakrat splachnot vlnami, to asi aby okostoval vodu... pry byla slana ;) Utaborili jsme se nakonec uprostred te osamele plaze... no romantika by se dala krajet.

Dalsim cilem byl Volcan Nevado de Colima. Hned napodruhe (uz zase!) jsme trefili spravnou cestu a po hodine splhani se do neskutecneho kopce po sterkove ceste jsme dorazili k branam parku. Tam nikdo nebyl, tak jsme tise projeli... ale kluci rangeri nas dohonili a s usmevem nas pozadali, jestli bychom se laskave neregistrovali a nezaplatili. Zadny problem.. to jsme koukali.
Prespali jsme v sedle ve 3500m.n.m. a bylo to znat. Pri staveni stanu jsme se hned zadychali a Ploda sel spat dokonce bez vecere, tak bylo mu mizerne. V noci zimicka, voda co jsme nechali venku nam zmrzla a my mrzli taky... ale prezili jsme to, rano se rozehrali u ohne a vyrazili vzhuru na vrchol. Po hodine supeni jsme dorazili na seizmologickou stanici, kde monitoruji sousedni aktivni Volcan de Fuego. Pozadali jsme o povoleni na vystup na sopku, ale to nam zamitli. Pry se tam ted nesmi kvuli tomu aktivnimu vulkanu. Na chvilku jsme posmutneli, ze to cele trmaceni bylo zbytecne... ale pak jsme si vzpomneli ze jsme v Mexicu... v zemi, kde kdyz se neco nesmi, tak to nikoho nezajima a delaji to vsichni :) Dalsi hodinu a pul jsme stoupali suti a prachem... a nakonec jsme radne zadychani a stastni stanuli vsichni na vrcholu.
Vecer jsme sjeli k nejvetsimu mexickemu jezeru Lago de Chapala, ze tam nekde zaspime. To se ale ukazalo jako mylny predpoklad, vsude same hotely a domy. Dohodl jsem se s majitelkou restaurace, kde jsme vecereli, ze muzeme prespat u nich na placku na parkovani. Trumfla me ovsem Heather, ktera se zakecala s chlapikem u vedlejsiho stolu a ten nas pozval k sobe domu, do Guadalajary, at tam prespime... S vidinou teple sprchy jsme se vudali v aute za nim.
Byla to odtud asi hodina jizdy a prestoze (nebo protoze) predtim vydatne pil, jel jako blazen a meli jsme co delat abychom se ho na dalnici udrzeli. Pak jsme najednou v rychlem pruhu vleteli do jamy jak na slony, ze jsme tam malem nechali kolo. Za ni borec zastavil a my s nim. Vymetl tu diru taky a bouchnul rafek i kolo, my nastesti nic. Stalo se to spouste lidem, auta staly vsude po krajnici a odtahovka mela zne. Tak jsme na benzince menili kolo a on pak jeste jel pomoct kamaradovi, kteremu se prihodilo to same... Tak jsme na nej cekali jeste hodinu a kdyz uz jsme chteli odjet, bo bylo po pulnoci, tak se objevil, ze jedeme. Dozvedeli jsme se potom, ze ta dira tam jeste pred tydnem nebyla, ze ji udelali ti od odtahovky, aby meli kseft... holt Mexiko.
Akorat borec jel jako blazen dal a v Guadalajarev provozu sjel z dalnice, aniz bychom ho videli. Tak jsme tam zustali v 1 rano ztraceni a bez ubytovani...