Potrero Chico podruhe

O vikendu jsme jeli na oba dny na skaly do Potrera Chica. Je to parada, ze takove krasne misto mame tak blizko, neco pres hodinku autem. Potkal jsem tam totiz kanadany, kteri jeli dva dny, 3800km az z Ontaria, aby si tu 6 dni zalezli a pak zase jeli zpatky. Taky se to tam hemzi amikama (gringos), kteri pres leto pracuji ve statech a na zimu se stahnou sem, lezou a uzivaji si... Taky bych si dal libit takovy zivot.

My jsme v sobotu lezli vicedelkove cesty. Ve trech - to je zabava, protoze jeden leze a dva muzou povidat a delat si z nej srandu (a hazet na nej vetve a kaminky :) Navic jsou z delsich cest krasne vyhledy.
Julio jako koordinator klidne nechal dole celou bandu lozit 3 hodiny bez dozoru :) V nedeli jsme se s Juliem hecli a tak jsme nakonec vylezli dve 7b a na zaver 7a... a byli jsme uplne mrtvi.
Organizace typu ...rano zjistim ze nemam co snidat a tak jedu do mesta neco si koupit, a to jsem tam byl naposled vecer na veceri... uz me neprekvapuje. Proste cekam az se vsichni seberou. V nedeli jsme z campu odchazeli ve 12... holt mexicani

V tydnu jsem se snazil odpocinout si po vikendu, ale stredecni fiesta to zase trosku narusila. Vyrazil jsem hned po lezeni, o pul dvanacte. Na prefieste u norek jsem potkal mezi jinymi zase sveho "znameho" Mathiase (nemce, vsak vy vite). Hrozne se staral jestli jsem v pohode a tak po tom co mi minule rekl... Toz jsem ho ujistoval, ze jo, poho.. To jsem ale asi nemel, protoze pozdeji v klubu se snazil se mnou tancovat. Delal jsem ze ho nevidim a radsi jsem tancoval s holkama. Tak me aspon v jednom nestrezenem okamziku chytil za zadek... no super.. uz to ale neresim... Potkal jsem se ale konecne s jednou spoluzackou ze spanestiny... a je to nejsympatictejsi gringa co jsem zatim potkal a tancili jsme az do 5 :)

Pomooooc musim rychle koncit, co cert nechtel, prisel Mathias a chce si povidat... nastesti mi za chvilku zacina le parkour, takze hasta luegoooo.

Videa z minuleho vikendu

Jak jsem lezl Spidermana v Huastece.

Svetlo na konci jeskyne aneb dal uz cesta nevede...

Via Ferrata

Kdyz jsem zjistil, ze v Huastece hned za Mty je i ferrata, hned jsem zacal shanet kdy, jak a s kym bych se tam mohl podivat.

Ten cas nadesel v patek odpoledne. S Christopherem z lezeni jsme za dve hodiny a kousek vylezli na Cerro de Idnependencia abychom se pokochali rozhledem na Mty.

Vetsinu casu se stupalo po ocelovych kramlich, misty byly drevene latky a taky jeden lanovy most a 20m zebrik. Akorat jistici lano bylo prispendlene co dva metry a tak bylo vetsinou jednodussi a bezpecnejsi lezt free, protoze karabiny se porad nekde zasekavaly.

Slanili jsme zpatky 4 lanove delky uz s celovkama.
Byl to dobry zazitek, uz se tesim na neco podobneho do Alp :)

P.S. Na panoramce uprostred toho horskeho hrebene jsou videt Piramide a Pico Perico (vpravo od toho maleho cudliku). Tam jsme vylezli minulou nedeli...

"climb now, work later"

Podle tohoto hesla jsem opet o vikendu zmizel co nejdale od vseho, co pripomina skolu. V sobotu jsme se vypravili do stare zname Huastecy, tentokrat do oblasti Zona Extreme. Poprve v zivote jsem zjistil, ze vam muze foukat asi 80km/h protivitr i kdyz stojite primo pod 200 metrovou stenou... nebo kdyz visite na ni... Opravdu zajimave (a neprijemne).

Nejvetsi zazitek byla cesta kterou jsem tahal nakonec. Hombre Araña (=spanelsky Spidermann) obtiznosti 8.11c,d USA (7a FRA stupnice). To je zatim nejtezsi co jsem vylezl... a taky nejvic bolela, ale ani jsem nespadnul! jen jsem se jednou zhoupnul asi 3 metry :-)

V nedeli v 7 rano (malem jsem nevstal, byl jsem uplne mrtvy po sobote) jsme s bandou z klubu, co chodi po horach vyrazili na hory Pico Perico a Piramide. Na fotce je to ten vrchol vpravo nad borcem v zelenem tricku. Cely hreben se jmenuje las Mitras a je to presne ten co je videt na titulni fotce blogu. Stoupani s prevysenim 800 metru bylo pestre... vedlo z lesa do sutovych poli a pak do jeskyni, kterymi se proslo na druhou stranu bocniho hrebene. Potom nasledovalo trosku lezeni a pak mezi kaktusy a dalsimi trny vyzbrojenymi rostlinami az na vrchol. Vyhled byl jak siroky tak dlouhy na vsechny strany a az odtud jsem poznal jak ohromne je Monterrey. Bylo proste vsude :)

Cestou dolu jsme prozkoumali dalsi chodby v jeskyni. Jedna koncila jako okynko uprostred ohromne skalni steny asi 60m nad zemi -> Dalsi chodba klesala ve sklonu asi 35° a najednou koncila uz jen napul zariznuta vysoko v te same stene... na zemi plno prachu a sute. Samozrejme jsme se tam museli jit podivat :-) Kameny co se nam sypaly z pod nohou se s rachotem ritily do te propasti pod nami, tak jsme se tam sunuli hodne opatrne... ale mame fotku a stalo to za to, uvidite na rajceti :)

Pak uz jsme jen zavodnim tempem utikali dolu po sutovych svazich - vedl nas totiz kluk, co loni vyhral zavod, ve kterem se v jednom dni leze na 3 hory tady okolo Mty. Prezil jsem nastesti bez uhony, ale jeden rakusak uklouznul a na te suti mezi balvany udelal asi 10 kotrmelcu a vubec netusim, jak to udelal, ze si nic neudelal...

Z ostatnich udalosti tydne stoji za zminku jen hromadne foceni vsech zahranicnich studentu na TEC a dve party, kde jsem konecne taky potkal nejake extranjeros (hlavne norsky a svedky delaji cest sve povesti, libily by se ti, Bosa :-)) Vsecko to bylo moc fajn, az na jednu cestu domu. Jdeme si takhle v 5 rano po ulicich Mty a zpivame z plnych plic a najednou na me jeden nemec vybalil: "and by the way, you're very cute" ... lekl jsem se jako nikdy a v tom okamziku jsem vzal nohy na ramena a nezastavil jsem se az doma... brrr, tohle teda ne... ;-)

Huasteca - Lechuzas, Picorete... horolezecko - speleologicky vikend

Jak uz se stava tradici, o vikendu jsem nechal vsechny prasne ulice Monterrey daleko za sebou a utekl jsem do prirody. V sobotu jsme jeli lozit do Huastecy, ktera lezi hned za mestem. Uz jsem se adaptoval na mistni zvyklosti (nebylo to ani moc tezke) a tak jsem na sraz pred odjezdem dorazil o pul hodiny pozdeji, coz bylo tak akorat ctvrt hodiny pred odjezdem :) Uzival jsem si lezeni na skalach v kanonu co to slo a vylezl jsem asi 7 cest. Mexicani tu aktivitu nemuzou nejak pobrat a uz se tu o me zacinaji sirit ruzne historky se supermany a spidermany :D

V nedeli jsem vyrazil do terenu s jeskynarskou casti klubu. Asi hodinu cesty za Mty. a dalsich 4oti minutach pochodu jsme dorazili k nenapadne dire v terenu, ze ktere se pozdeji vyklubal velky propad, hluboky neco pres 50 metru. Borci hbite nasroubovali nyty, spustili lana a za hranou je ukotvili jeste jednou, aby se nedrela o skalu. Postupne jsme slanili dolu do diry a s jejich vybavenim to byla dobra jizda. Dole uz nas cekala ozvena a zapach guana (netopyri trus) Kdyz jsme se nabastili, vyfotili a do sytosti pokochali, tak nas cekala cesta zpatky nahoru. Jumarovat (jako pidalka) nahoru po lane tech 50 metru pro me bylo nakonec 6 minut solidni driny. Jak to borci zvladli pod 4 min. nechapu a klobouk dolu pred vsemi zucastnenymi slecnami. Cestou spatky jsem pak nesl jedno z tech 100 metrovych lan a docela se proneslo... Doma jsem pak akorat elegantni sipkou zaplul do spacaku a v pondeli se do skoly vubec nechtelo.

Skolu i se vsemi temito vylety celkem zvladam, z parcialni zkousky ze spanelstiny jsem mel dokonce 93% a to bez uceni (nebyl totiz cas..) Akorat dneska jsem mel mit na obou atelierech prezentace a na ten druhy uz jsem to opravdu nezvladl... Ukecal jsem to do pondeli, takze jdu hrr hrr na to, at muzu o vikendu zase zmizet :)

fotky jako vzdycky na rajceti

Monterrey en la noche

Jednou vecer jsme vyrazili na vyhlidku nad Monterrey. Nevarovan jsem vyrazil na lehko, od mexicanu jsem necekal nic narocneho. To se ale brzy ukazalo jako velky omyl. Po tme jsme se skrabali pres hodinu nahoru skoro az do pulky kopce Cerro de Silla. Vyhled ale stal za to. Sestup zpatky byl taky docela zazitek. Pro lepsi rozliseni kliknete na fotku.

Par dalsich fotek jsem dal na rajce.

Potrero Chico

Tento vikend jsme jeli zalozit do krasne oblasti asi tak hodinku na sever od Monterrey. Organizace mexickeho stylu me porad jeste dostava. Odjezd je v 11, ale do 12 se ceka na ty co prijdou pozde. Cestou se jeste stavime na jidlo. Nakoupit si neco s sebou zrejme neni "in". Nakonec se ale k tomu lezeni dostaneme. Potrero Chico je pekne, uzke udolicko mezi vysokymi skalnimi stenami s cestami od jednodelkovych (pro nas) az po dvoudenni 25ti delkove vystupy.
Vecer v kempu zase vsichni zjisti, ze nemaji co jist, tak se jede zase do vesnice na nakup, nebo hambac (velmi popularni jidlo) a pak zase zpatky. Rano se situace opakuje a nekteri jedou nakupovat znovu, aby meli co snidat.
Lezli jsme cely den co se do nas veslo. Ja mel adrenalinovy zazitek kdyz jsem tahal jednu cestu. Asi 3 metry nad posledni expreskou mi doslo a ja zuchnul. Kluka co me jistil to zvedlo 2 metry do vzduchu a ja se proletel nejakych 9 metru vzduchem... docela vitr. (ale slibuju mamco, ze uz padat nebudu). Vecer do Monterrey jsme dorazili uplne mrtvi. V pondeli bylo volno a mel jsem v planu cele ho proodpocivat. Kdyz se ale naskytla moznost jet lozit, zase jsem neodolal... Zkratka luxusni vikend, poprve od rijna jsem cele 4 dny v kuse nedelal nic do skoly :D

fotky z vikendu jsou schovane na rajceti